Vánoce (č. 38)
- Úvodník - Významné životní jubileum - VÁNOCE - báseň Jaroslava Seiferta - Vánoce Františka z Assisi - KOLEDA - báseň Jana Zahradníčka - Křesťanství: Světlo z Betléma - Domácí děti |
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
je u každého originální, protože každý z nás je neopakovatelný originál; přesto však v podvědomí všichni si přejeme a toužíme po jednom jediném - abychom dorazili do cíle, tedy tam, kam nás Pán volá - do nebe.Všechna ostatní přání - zdraví, spokojenost, úspěch v práci i ve studiu, dobrá pohoda, láska přátel, hodný manžel, tichá tchýně, zdravé děti, nový mobil, bohaté konto, opravená pračka atd., to všechno ztrácí svůj smysl ve srovnání s tím jedním jediným - dosáhnout poslední cíl.
Z toho důvodu vám, milí čtenáři, k letošním vánočním svátkům přeji jen to jedno jediné - abyste všichni dosáhli nebe. Má-li se tak stát, to plně leží ve vašich rukách, to si musíte zařídit vy sami. Já vám k tomu mohu pomoci pouze tolik, kolik budu schopen a pokud si to vy sami budete přát.
Tak tedy šťastnou cestu k nebi vám srdečně přeje
P. Marian OSB
Významné životní jubileum
Dne 30. 11. 2000 náš pan farář Marian Jan Nepomuk Klener OSB oslavil své 60. narozeniny. V předvečer toho dne po mši sv. mu pan Karel Duchek jménem celého farního společenství k tomuto výročí pogratuloval. Kromě jiného popřál Otci Marianovi i to, aby z nás všech měl radost. V odpovědi P. Marian poděkoval a ke gratulaci pana Duchka dodal, že i on je jedním z nás a že z nás všech by měl mít radost náš Pán. Také se zmínil o svých dvou nejvýznamnějších životních zážitcích. Vzpomněl na svou primici (30. června 1963) u Pražského Jezulátka a na svěcení našeho chrámu (17. června 1994), kde pan arcibiskup Miloslav Vlk ocenil jeho zásluhy o výstavbu kostela. Poděkoval i za naše projevy přátelství a modlitby a poprosil nás, abychom v nich vytrvali, protože mu pomáhají a pomohly v období životní krize. Také uvedl, že se na šedesát let necítí a my mu znovu přejeme, aby mu tento dobrý pocit vydržel další desítky let.
VÁNOCE
Jaroslav Seifert
Ticho a andělské zvonění
a kouzla starých koled
jako by šly se mnou ve snění
už ode dávna! Sto let?
Však přece jen čas je potrhal,
když kolem skrání prolét´.
Teď už mi po nich zbyl jen žal
a začíná to bolet.
VÁNOCE FRANTIŠKA Z ASSISI
Od své pouti do Svaté země a od své návštěvy v Betlémě zamiloval si František neobyčejně Vánoce. V roce 1223 oslavil Vánoce způsobem, který do té doby svět neviděl. Měl v Grecciu přítele, který mu daroval u samého města lesnatou skálu, aby se tam se svými bratřími usadili. František si toho muže zavolal a řekl mu: "Chtěl bych jednou slavit Vánoce s tebou. Poslyš, v lese poblíž kláštera najdeš sluj a postavíš do ní jesličky naplněné senem. Také vůl a osel tam musí být, jako v Betlémě. Chci jednou náležitě oslavit příchod Syna Božího na zem a uvidět na vlastní oči, jak chudě a uboze pro nás strádal."
Přítel zařídil všechno podle Františkova přání a na Štědrý den k půlnoci přišli bratři z Fonte Colomba a také obyvatelstvo z celého kraje k vánoční oslavě. Všichni nesli hořící pochodně a kolem jesliček stáli bratři se svícemi, takže pod temnou klenbou dubů bylo náhle jasno jako za bílého dne. Nad jesličkami byla potom sloužena jako u oltáře mše svatá, aby božské Dítě k nim přišlo v podobě chleba a vína a jako i v Betlémě bylo přítomno tělesně a viditelně. Ba příteli Giovannimu se zdálo na chvíli, že vidí v jeslích ležet skutečné dítě, ale jakoby spící nebo mrtvé. Bratr František pak k děcku přistoupil, vzal je láskyplně do náruče a dítě se probudilo, usmálo se na Františka a hladilo drobnýma ručičkama Františkovy zarostlé tváře i hrubou šedivou kutnu. Přítel Giovanni se ani nedivil. Ježíš byl sice v mnohých srdcích mrtev, ale bratr František svými slovy a svým příkladem probudil božské Dítě k životu.
Když bylo přezpíváno evangelium, bratr František kázal shromážděným o Ježíškovi. Slovy přetékajícími slastí hovořil o chudém králi, který se té noci narodil a jímž je Pán Ježíš v městě Davidově. Pokaždé, když chtěl vyslovit Ježíšovo jméno, přemohla ho láska planoucí mu v srdci a František ho nazval Děťátkem betlémským.
Johannes Jörgensen
KOLEDA
Jan Zahradníček
V nebeském dvorstvu krásném
vše znovu začíná,
za nás, kdo nad ním žasnem,
oroduj u Syna,
Maria, útočiště
ze světa chmurné tříště.
Václav a všichni svatí
krajané z vlasti mé
jdou blíž, my bázní jati
zpovzdálí stojíme,
padáme na kolena,
buď od nás pochválena.
Ty dary, prosby naše
za nás tam přednesli,
my za nimi pak plaše
klekáme u jeslí:
Tobě a Ježíškovi
zpíváme svými slovy.
Však slabé naše vzdechy
tou jejich přímluvou
pod klenbou hvězdní střechy
v hlas vichřice se dmou,
co šeptali jsme s bázní,
hlaholem zlatým zazní.
A chudé naše skutky,
aniž jsme věděli,
hřmí v radosti zpěv prudký
nesený anděly,
kde Děťátka tvář spící
byt jasný pro Trojici.
Proud našich slz už hučí
nesmírnou povodní -
vzít Krista do náručí
byli jsme nehodni,
však jimi omýváni
čekáme smilování.
KŘESŤANSTVÍ: SVĚTLO Z BETLÉMA
Původ Vánoc
Pokoj je zajisté nejužívanější vánoční slůvko. Na počátku dějin vánočního slavení byl však také vzdor. Když se v římském kalendáři objevil roku 336 nový říšský svátek "Adventus Divi", Příchod Božského, aby v době zimního slunovratu připomínal výročí nástupu panovníka, křesťané odmítli uctívat člověka jako Boha: místo toho začali slavit "Adventus Domini", Příchod Páně. Tak se v Evropě zrodily Vánoce. Křesťanství však také vrací fascinovaný pohled člověka z oblohy na zem a z přírodních dějů k člověku: pravým Sluncem (které se vrací) je nyní ten, který se narodil v Betlémě.
Křesťanské vánoční poselství
O velikosti a důstojnosti člověka jsou napsány stohy knih od antiky po dnešek. Lidství, svrchované více než cokoli jiného, je onou řečí, v níž můžeme porozumět smyslu posledního tajemství skutečnosti. Když se díváme na dějiny lidského selhávání, jsme ustavičně pokoušeni o velikosti člověka pochybovat. Navzdory tomu nás Vánoce vracejí k naději, na níž stojí a s níž padá naše kultura. Evropský humanismus má jeden ze svých neodmyslitelných kořenů ve vánočním evangeliu. Svobodná společnost, se vším, co k ní náleží, politická a hospodářská demokracie, právní stát, kultura tolerance a úcty k lidské osobě, to vše neuzrálo náhodou v prostoru utvářeném západním křesťanstvím, na půdě po staletí kultivované katolickou syntézou biblického náboženství, řecké filozofie a římského práva a nezastupitelným vkladem evropské reformace. Velmi omezená antická demokracie bez křesťanského univerzalismu a římské právo bez křesťanské lásky by samy o sobě neobstály, kdyby nevyrůstaly z křesťanských hodnot rovnosti a bratrství a svobody v Kristu. Světlo z Betléma nelze vytěsnit z našeho duchovního rodokmenu.
Je všechno zlato, co se třpytí?
"Vy tu smíte mít jesličky?", říkal okouzlený Američan na Staroměstském náměstí. A pak vyprávěl o americkém trendu k "nahému veřejnému prostranství", kde nesmějí být žádné náboženské symboly, aby náhodou neurážely nevěřící či náboženské menšiny. Fundamentalisté kultu zbožštěné plurality a liberalismu jsou tolerantní pouze do okamžiku, kdy narazí na někoho, kdo vůbec ještě v něco věří. Tato kulturní revoluce si nezadá s barbarstvím: cenzuruje kulturu a vede k banalizaci světa, k podobě jedné velké uniformní macdonaldovské restaurace. Pochopitelně tím zas provokuje hysterické reakce starého náboženského či nacionálního fundamentalismu a v nastalých sporech pak pro zdravý rozum a lidské sdílení hodnot ubývá místa.
Jesličky na našich náměstích jsou plamínkem naděje, že v lidských hlavách přes všechny tmy fatalistů a barbarství všeho druhu nevyhasne zodpovědnost za hodnoty, bez nichž by náš svět byl chudší, méně pestrý a hlavně méně radostný.
Z článku prof. ThDr. Tomáše Halíka v LN - zkráceno
Schéma RNDr. Jiřího Mrázka
DOMÁCÍ DĚTI
Zatímco píšu tento recept, "roste" mi na krbu těsto a v domě mi "rostou" děti. Ani jeden z těch produktů ještě není hotový, ale suroviny na ně byly pečlivě vybrány, odměřeny a namíchány. V jedné dobré knize receptů se praví: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne." (Přísl. 22, 16). A protože mám s touto knihou své zkušenosti, věřím jejímu autorovi!
Odměř do domu milující rodiče, několik dětí (číslo si zvolte sami).
1. Za stálého míchání přidejte droždí (doporučujeme víru v Boha). Přidejte moudrost (co nejvíce ze slova Božího, předchozí výchovy a hodně zdravého rozumu), pravdu (pro uspokojivé výsledky je velmi důležitá), trpělivost (té jsou stále zapotřebí hojné dávky), laskavost (obrovské dávky), jemnost (nechejte před přidáním roztát), disciplínu (spravedlivě odměřenou v čisté nádobě), lásku (plnou dávku, přetékající přes šálek) a smích (v co největším množství rovnoměrně v celé dávce těsta).
2. Všechny přísady je nutno odměřovat modlitbou (žádné náhražky prosím). Aby bylo těsto co nejlepší a vydrželo co nejdéle, musí být poddajné a vláčné, ale nesmí být přilnavé - jen tak ho s pomocí Boží zvládnete.
3. Hněťte, dokud nebude hladké a pružné (asi tak 18 let). Dejte do vymaštěné misky (symbol životních zápasů) a zakryjte vlhkou utěrkou (učíme se z vlastních chyb i úspěchů). Na teplém místě nechejte vykynout (teplota je pro "kynutí" velmi důležitá), dokud se jeho objem nezdvojnásobí (asi 4 až 5 let po absolvování střední školy).
4. Pak bude možno těsto rozdělit a vytvořit z něj všechny možné tvary krásných mladých mužů a žen, kteří budou sloužit zase jako nezbytná součást života druhých lidí.
Skvělý výsledek zaručen!
(převzato)