Masopustní bál

Předchůdce společenských večerů se chtěl pokusit navrátit dospělé do dob, kdy skotačili a bavili se bez zábran, bez přemýšlení o svém věku. Ve farnosti chyběla příležitost setkání pro dopělé bez duchovního programu, kde by se „mimo“ necítili nevěřící partneři a přátelé. Tak se zrodil nápad uspořádat večer s hudbou, tancem, posezením – a protože tomu nahrávala doba – i s maskami.

Ačkoli nikde nebylo psáno, že masky jsou povinné, přece jen se tento nápad ukázal být oním pověstným kamenem úrazu. Starší dospěláky zřejmě od návštěvy odradil. Tak se 25. února 1995 sešlo ve farním sále na masopustním bále asi 20 mladých, převážně ze strašnického spolča. Zprvu mě to, coby pořadatele a průvodce večerem, mrzelo, ale nakonec zvítězila veselá nálada ostatních přítomných. Vyřádili a vytancovali jsme se dosytosti, někteří si dokonce vysloužili obdiv díky svým uměleckým maskám. Sněhurák se těšil se sedmi trpaslicemi, o ostrahu se postarali kovbojové a pistolníci, návštěvou nás poctili i urozené hlavy (pan král) a členové dvora a nechyběli ani zástupci živočišné říše.

Věřte nebo nevěřte, náš bál měl za pár let přímo pohádkovou dohru. Pan král totiž tenkrát padl do oka jedné z trpaslic, která na bál přijala pozvání zcela náhodou. Oba rádi tancují, a tak je možná i ten tanec o masopustu pomohl dát dohromady. A za pár let byla svatba – žádná trpasličí, ale pořádně velká. My jsme tam také byli – jedli, pili, hodovali a také tancovali. Ale to už je zase jiný příběh. 🙂

Helena