Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Červen (č. 47)

- Úvodník
- Zprávy z farnosti
- Farní pouť - duben 2002
- Krásná vzpomínka na večerní zážitek z poutního zájezdu
- Byl první máj, byl lásky čas...
- POUŤ K PANNĚ MARII - Pomocnici křesťanů na Chlumku v Luži
- Žďár nad Sázavou: NĚCO SE CHYSTÁ!
- Co lidstvo může očekávat od budoucnosti
- Chtěli jsme, aby odešel
- Stání
- Ráno s rybízem - báseň Františka Hrubína


Červen

je bezesporu měsíc velmi sympatický. Především proto, že je posledním měsícem školního roku a po něm následují prázdniny. Za druhé je to měsíc, kdy vrcholí jaro a začíná léto. Červen je také ze všech měsíců nejsvětlejší, neboť má nejkratší noci a nejdelší dny.
V červnu se objevují první plody našich zahrad a sadů - jahody, třešně, rybíz. Ale i po duchovní stránce je červen velmi bohatý. Třebaže jsou Velikonoce a Vánoce největšími slavnostmi liturgického roku, přesto i červen se může pochlubit "přehršlí" slavností. Není to samozřejmě pokaždé, ale bývá to často. Skutečný rekord nastal v roce 2000, kdy jsme s liturgií v červnu slavili 7 slavností (1.6. - Nanebevstoupení Páně, 11.6. - Boží Hod Svatodušní, 18.6. - Nejsvětější Trojice, 22.6. - Těla a Krve Páně, 24.6. - Narození sv. Jana Křtitele, 29.6. - Sv. Petra a Pavla, 30.6. - Nejsvětějšího Srdce Ježíšova) a v naší farnosti osmou slavnost 17.6. - výročí posvěcení našeho chrámu. Takovýto shluk slavností v červnu se vyskytne snad jedenkrát za století. Červen je mimo jiné věnován úctě Božského Srdce Páně a konají se v něm kněžská svěcení a primice. Je tedy červen opravdu duchovně bohatý.
Přátelé, přeji vám, abyste letošní červen prožili co nejlépe. Přeji vám hodně teplých a slunečných dnů, ale především to duchovní světlo a teplo, které vychází z Ježíšova Srdce, aby vás paprsky Jeho lásky a milosrdenství naplnily až po okraj.

P. Marian OSB

 

ZPRÁVY Z FARNOSTI

Všem,
kteří podpořili mého syna, Jeronýma Filipa Hofmanna, O.Praem.,
modlitbami a duchovní podporou nejen při jeho věčných slibech 1. května 2002,
ale i během pěti let jeho přípravy,
patří naše vděčné díky a Pán Bůh zaplať.

Anna a Pavel Hofmannovi

  • Hledáme dobrovolníky, kteří by svým autem přivezli / odvezli starší farníky na / ze mše sv. Svou nabídku laskavě odevzdejte ve farní knihovně.
    Za farní Charitu děkuje vedoucí ing. Tylová.
  • Hledáme čtenáře (ženu, muže, studenta), který by byl ochotný se střídat v knihovně ve středu odpoledne (16.45 - 17.45 hod.) a v neděli dopoledne (10 - 11.30 hod.) při půjčování knih.
    Prosím, přihlaste se v knihovně u pí. Neumannové.
  • Do května odevzdali naši farníci na misijní účely dalších 7 kg knoflíků a 1010 ks známek. Známky sbíráme dál, "knoflíková akce" již skončila. S radostí jsme se dozvěděli, že několik pletařek ze Strašnic zhotovuje obvazy pro malomocné.
  • Pracovní příležitost: Hledám poctivého, pracovitého pracovníka(-ci), mladšího až středního věku pro dealerskou činnost v oboru potravin. Auto a lukrativní zboží zajištěno. Tvorba výplaty formou provize. Podmínkou je řidičský průkaz, vlastní živnostenský list a příjemné vystupování.
    V případě zájmu volejte 0604 / 790 942 nebo 0724 / 224 213.
    Novák František, Nechvílova 1839, Praha 4.
  • V červnu loňského roku paní katechetka Lída s dětmi a některými rodiči byla na "malé pouti" u Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné. Společně jsme se modlili za své děti a celé rodiny. Jeden usměvavý mladý karmelitán nás provedl po přístupné části kláštera.
    Letos chceme tuto malou pouť vykonat znovu. Rádi uvidíme někoho, kdo by se k nám chtěl přidat (ať už kluka či holku, rodiče či prarodiče). Termín: úterý 25. 6., sraz v 15 hod. před bočním vchodem našeho kostela nebo v 16 hod. před kostelem Panny Marie Vítězné.
  • Oznamujeme, že provoz farní knihovny bude ukončen k 16. červnu. Nezapomeňte si vypůjčit knihy na prázdniny. Opět zahájíme začátkem září.
  • Aktuální informace o dění ve farnosti včetně kalendáře akcí, pořad bohoslužeb, zajímavosti z historie i současnosti strašnické farnosti, informace o různých skupinách, které zde působí, archiv zpravodaje Vzkříšení a další rubriky nabízejí farní webovské stránky.
    Za necelé dva roky jejich provozu jsme mnohé změnili a doplnili, rádi bychom svou práci stále zlepšovali a přinášeli další zajímavé příspěvky. Velmi uvítáme i vaši spolupráci - nápady na nové články či rubriky, vaše příspěvky textové i obrazové (fotodokumentace) i připomínky ke koncepci. Pište na e-mail webmaster@farnoststrasnice.cz, zanechte své vzkazy pro nás v knihovně nebo nás kontaktujte osobně. Těšíme se na vás!

  • webmaster Helena Bajerová a Pavel Moc

 

FARNÍ POUŤ - duben 2002

Ve druhé polovině dubna se uskutečnila farní pouť "na ostrov Reichenau a do Lisieux", jak zněla oficielní prezentace.
Podat zprávu o této akci lze několika způsoby. Např. vyjmenovat den po dni s časovým rozvrhem a popisem míst, která jsme navštívili. Toto ale myslím splnil videozáznam, který se promítal v sále. Také je možné konstatovat, že počasí nám přálo, kde spát jsme měli, najíst jsme také dostali, Francie a její duchovní památky jsou krásné a domů jsme dorazili místo ve 22 hod. až o půlnoci.
Vyberu si tedy způsob netradiční - tj. sdělím své osobní pocity (ale prý se to nemá).
Na úvod něco málo o hmotné stránce oněch deseti poutních dní. Připomínek by bylo vícero - počínaje velmi studenými pokoji, honosícími se názvem hotelový, přes občas nevyhovující sociální vybavení, až k nedostatečnému množství jídla (to jsem slyšela), kombinace a chuť raději nekomentovat - jiný kraj, jiný mrav.
Ale Otec Marian na začátku cesty upozorňoval na možné obtíže, které bude nutno překonávat. Ostatně Otec absolvoval všechny nepříjemnosti s námi, žádné výjimky mu uděleny nebyly, a přece jsem ho neviděla jinak, než s úsměvem na tváři! Tím chci říct, že "potíže" se daly zvládnout a kromě nachlazení, rýmy a kašle, které postihly téměř každého, jsme to přežili.
Teď bych tedy něco napsala i o tom, co je, podle mého, na pouti nejdůležitější a sice o stránce duchovní. Vybraná poutní místa byla na severozápadě Francie - tj. projížděli jsme např. Alsaskem-Lotrinskem, Champagne, Normandií. Vyjeli jsme vysoko do hor - na mariánské poutní místo La Salette - a dostali se také téměř k oceánu - do Lisieux ke sv. Terezičce.
Na všech místech, kde Otec sloužil mši sv. - např. na nádherně zeleném ostrově Reichenau, v Ars u sv. J. M. Vianney, v Alencon rodišti sv. Terezie, v Nevers u sv. Bernadette - všude tam dýchala svatost a zbožnost světců, kteří na těchto místech kdysi byli.
Nejsilnějším zážitkem pro mě ale byla účast na poledních modlitbách bratří v Taizé. Je marné snažit se najít odpovídající slova, prostě nejsou. Velmi stručně tedy: zaklepala jsem na dveře, otevřela je a tam stál Ježíš a říká: "No konečně, kde jsi tak dlouho?"
A za zprostředkování této nejkratší zastávky a nejkrásnějšího setkání děkuji, otče Mariane, vám! I kdyby se mi pouť nelíbila, ale opak je pravdou, tato chvíle maže vše "negativní" a dává sílu do těch všedních starostí. Zkrátka žádná z těch nádherných katedrál a bazilik, které jsme viděli (Remeš, Metz, Paray le Monial, Lisieux, Štrasburg) nemohla nahradit modlitebnu v Taizé.
Francie byla jarní, rozkvetlá a voňavá, osázená spoustou macešek, ale protože doma je doma, rádi jsme se vrátili do Strašnic.

Marie

 

Krásná vzpomínka na večerní zážitek z poutního zájezdu

Po večeři v Nevers, kdy jsme měli plněná rajčata, jsem se se svou spolubydlící Marií vydala na procházku do okolí. Nejdříve jsme se zastavily v zahradě u sochy Panny Marie a pak se vydaly kousek cesty do města. Vpravo od hlavní ulice, která vedla směrem do středu města, byl kostel Panny Marie Lurdské. Z kostela vycházela jedna žena z naší pouti a říkala, že pan farář chce již kostel zavřít. Vešla jsem tedy rychle dovnitř a ve světle svíček si kostel částečně prohlédla. Když jsem vyšla ven, uviděla jsem další sestry ze zájezdu u sochy Pána Ježíše, kde se modlily. Přidala jsem se k nim a zjistila, že se nás tam sešlo deset žen, tj.1/4 účastníků poutního zájezdu. Pak jsme se pomodlily u sochy Panny Marie, která stála rovněž před kostelem. Jedna z nás již před tím zjistila, že z druhé strany kostela je lurdská jeskyně se sochou Panny Marie a sv. Bernadetty. Tam jsme se též pomodlily a myslím, že to byla paní Lída, která navrhla zazpívat ještě mariánskou píseň. Bylo to hezké zakončení večera a vždy vzpomínka na Nevers bude patřit tomuto krásnému společnému zážitku.

V.P.

 

Byl první máj, byl lásky čas...

Lepší počasí jsme si ani nemohli přát. Praha plná slunce, samý květ, jasná zeleň stromů. Strahov vypadal jak čerstvě umytý, zvonily zvony z kostela Nanebevzetí Panny Marie. Oltář a kněžiště zaplavené bílými chryzantémami, bíle oblečení premonstráti obklopili oltář. Varhany slavnostně hřměly, začala mše svatá. Starobylý barokní chrám byl zcela zaplněn, mezi jinými i farníky ze Strašnic.

Náš pan farář, P. Marian byl mezi kněžími, hostem byl A.R.D. Marián Rudolf Kosík O.Praem., opat kláštera v Nové Říši, mši sv. předsedal a promluvu měl strahovský opat A.R.D. Michael Josef Pojezdný. Ano, byla to velká sláva. Tři urostlí mladí muži potvrdili svou lásku k Bohu složením slibu chudoby, čistoty a poslušnosti Bohu i svému premonstrátskému řádu, který si vybrali za svou životní cestu. Mezi nimi strašnický farník Filip, řádovým jménem Jeroným. Když leželi před oltářem tváří k zemi, uvědomili jsme si i my, že začínají zcela nový úsek života: zříkají se dobrého, aby lepší získali. Znali jsme Filipa jako chlapce, dnes je to muž, který si zvolil sice těžkou, ale velmi užitečnou cestu. Potěšitelné bylo, že v chrámu bylo hodně mladých lidí, tak snad přece jen budou solí, kterou tak nutně potřebujeme.

Byl to krásný první máj. Přejeme novým řeholníkům hodně milosti Boží, aby jejich rozhodnutí přineslo nejen užitek z jejich práce, ale i jim radost a uspokojení.

JaN

 

POUŤ K PANNĚ MARII - Pomocnici křesťanů na Chlumku v Luži

V sobotu 4. května jsme se spolu se Společností sv. Vincence z Pauly vypravili na další mariánskou pouť. Počasí nám tradičně přálo. Ačkoliv jsme se opozdili, pan biskup Kajnek na nás se mší sv. počkal. Poutní kostel na kopečku nad obcí byl slavnostně vyzdoben, kolem oltáře bylo plno dalších spolucelebrujících kněží, varhany hrály známou mešní píseň, celý kostel zbožně (a čistě) zpíval. Místní malé děti byly při mši sv. tiché jako pěny. Úplná idyla (i když trochu nepohodlná, protože na mě zbyla malá nízká dětská stolička).

Po mši nás místní historik seznámil s původem oltářů, kazatelny a další výzdoby, všechno vyřezané z celých kmenů lipového dřeva, staré přes 400 let a krásně renovované. Po skromném obědě jsme se zúčastnili požehnání ve farním chrámu a pak jsme se dovezli na zříceninu hradu Košumberku, prošli výstavní místnosti a vylezli na vyhlídku - bylo vidět až na Kunětickou horu. Místní se s námi rozloučili hezkou básní v obnovené kapli, dosud bez vnitřního zařízení, které bylo v minulosti zničeno. Je ku podivu, jak poměrně malá obec, i když známé poutní místo, dokáže opravit a udržovat tolik církevních objektů.

V pohodě jsme se k večeru vrátili do Strašnic.

JaN

 

Žďár nad Sázavou: NĚCO SE CHYSTÁ!

Tak mi připadá, že pozvání na letní setkání ve Žďáru nad Sázavou vyznělo jaksi naprázdno. Kolik výzev jsem už slyšel, kolik dopisů k tomu bylo napsáno (internet je jich plný), kolika lidí jsem se ptal - a kdo se nakonec do Žďáru chystá? Jistě každý máme spoustu svých starostí (a já také), ale mám za to, že není tak docela samozřejmé, že se nám právě letos tato "akce" nabízí.

Snad si dostatečně neuvědomujeme, že by bylo škoda nevyužít tuto příležitost, a že by to mohla být příležitost poslední. Příležitost k čemu? Příležitost prožít týden dovolené, kterou pro nás připravil papež. Příležitost ke své nové duchovní obnově, ke kulturnímu povznesení duše (vždyť tam budou koncerty, divadelní vystoupení atd.), příležitost k odložení všedních starostí, abychom mohli prožít týden opravdu v Boží blízkosti. Možná se už nepočítáme mezi "mladé". Ale vždyť věk tady není nijak omezen, a bude tady i setkání rodin! Možná nás odrazuje cena. Ale vždyť pobyt bude stát jen asi 100 korun na den (za celý týden max. 800 Kč, spíš méně)...

Blíží se léto a s ním otázka, kam pojedeme letos na dovolenou? Většinou už máme každý rozhodnuto. Svatý otec pojede za mladými do Toronta, a připravuje katechezi na téma "Vy jste sůl země, vy jste světlo světa." (Mt 5, 13-14). Kdo ví, budou-li se taková velká "světová" setkání církve ještě někdy v budoucnosti konat? Do Žďáru není tak daleko...

Podotýkám, že Bůh často nabízí krásná překvapení, dary, které bychom si ani ve snu nedovedli představit...

-AV-

 

Co lidstvo může očekávat od budoucnosti

Podle údajů ve Vatikánu vydané ročenky Annuario Pontifico 2002 je na světě 1,05 miliardy katolíků, tj. 17,3% světové populace. Téměř polovina z nich žije na americkém kontinentu, zejména v jeho jižní části, 26,7% v Evropě, 12,4% v Africe, 0,7% v Asii a v Oceánii 0,8%.
Na konci 20. století prohlásil papež Jan Pavel II. před sochou fatimské Panny Marie na nám. Svatého Petra v Římě: "Dnes má lidstvo k dispozici úžasné prostředky - je schopno proměnit tento svět v zahradu nebo v hromadu sutin."
Jaký je dnešní stav světa a podmínky k životu?
Chudoba
Víc než miliarda lidstva má na živobytí jen jeden dolar denně. Sto milionů dětí žije na ulicích. Průměrný výdělek chudých zemí proti bohatým byl v roce 1950 v poměru 1:35, ale v roce 1999 byl už 1:72.
Zdraví
V roce 2010 stoupne v postižených zemích dětská úmrtnost, pokud se nezmění podmínky, o čtvrtinu, takže bude téměř stoprocentní. Přes 30 000 dětí umírá denně z příčin, kterým se mohlo zabránit. 38 milionů světové populace je postiženo virem HIV. V roce 1999 přibylo nově nakažených 5,6 milionů, z toho 4 miliony v subtropické Africe. Na AIDS již zemřelo 18,8 milionů lidí, z toho 3,8 milionu dětí.
Mír
V devadesátých letech bylo nuceno opustit své domovy kvůli válkám a konfliktům 50 milionů lidí. V minulém desetiletí bylo ve válkách zabito 5 milionů lidí a v různých konfliktech zraněno 6 milionů.
Bezdomovců je kolem 5 milionů.
Prostředí
Každý rok mizí 15 milionů hektarů pralesa. Dosud byly zničeny dvě třetiny pralesů naší planety.
Miliarda lidí nemá přístup k pitné vodě. Dvě miliardy nemají systém likvidace odpadu.
Kolem roku 2025 bude nejpalčivějším problémem čtyřiadvaceti zemí zásobování vodou.

Podle Salesiánské rodiny 1/2002 zpracovala JaN

 

Chtěli jsme, aby odešel

Dcera Billy Grahama odpovídala na otázky v Early Show (11. září) a Jane Claysonová jí položila otázku: "Jak mohl Bůh dopustit něco takového?" A Anne Grahamová dala extrémně hlubokou a jasnozřivou odpověď. Řekla: "Já věřím, že Bůh je z toho hluboce smutný, stejně jako my, ale po celé roky jsme Bohu říkali, aby odešel z našich škol, aby odešel z vlády a z našich životů. A protože je opravdový džentlmen, věřím, že tiše ustoupil. Jak můžeme očekávat od Boha, že nám dá své požehnání a ochranu, když ho sami žádáme, aby nás opustil?"

Vím, že prošlo hodně mailů týkajících se 11. září 2001, ale tento Vás nutí skutečně přemýšlet. Ve světle nedávných událostí - teroristický útok, střelby ve školách, atd. Myslím, že to začalo, když Madeline Murray O Hare (byla zavražděná, její tělo bylo nalezeno nedávno) nechtěla žádnou modlitbu v našich školách, a my jsme řekli OK.
Pak někdo řekl, že bude lépe nečíst Bibli ve škole. Bibli, která říká, že nesmíš zabít, že nesmíš krást a máš milovat svého bližního jako sám sebe. A my jsme řekli, OK.
Pak Dr. Benjamin Spock řekl, že bychom neměli plácnout naše děti, když se nechovají správně, protože jejich malé osobnosti by byly narušeny a mohli bychom poškodit jejich sebeúctu (syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu). A my jsme řekli, že expert by měl vědět, co říká, a tak jsme řekli OK.
Pak někdo řekl, že bude lépe, když učitelé a ředitelé nebudou vyžadovat disciplínu při nevhodném chování našich dětí. A školní inspektoři řekli, že je lepší, aby žádný zaměstnanec školy nenapomínal studenta, chová-li se špatně, protože nechceme špatnou publicitu a jistě nechceme být žalováni (je velký rozdíl mezi disciplínou a tlučením, ponižováním, kopáním atd.). A my jsme řekli OK.
Pak někteří naši volení vysocí úředníci řekli, že je jedno, co děláme v soukromí, pokud odvedeme svou práci. A - souhlasíce s nimi - jsme řekli, že je nám jedno, co někdo - včetně prezidenta - dělá v soukromí. Pokud já mám práci a ekonomika je dobrá. A pak někdo řekl: "Tiskněme časopisy s obrázky nahých žen a nazývejme to zdravým, praktickým uznáním krásy ženského těla". A my jsme řekli OK. A pak někdo jiný posunul toto ocenění o krok dále a publikoval obrázky nahých dětí a pak pokročil ještě dále tím, že je zpřístupnil na internetu. A my jsme řekli OK, mají právo na svobodné vyjádření.
A pak zábavní průmysl řekl: "Dělejme televizní pořady a filmy, které podporují rouhání, násilí a nezákonný sex. A produkujme hudbu, která povzbuzuje násilí, drogy, vraždy, sebevraždy a satanská témata". A my jsme řekli, že to je jen zábava, že to nemá žádný nepříznivý vliv a nikdo to stejně nevezme vážně, tak směle pokračujme.

Nyní se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají žádné svědomí, proč neznají pravdu o zlu, a proč nemají zábrany zabít cizince, spolužáky a samy sebe. Snad to můžeme vyřešit, budeme-li o tom dost dlouho a tvrdě přemýšlet, a to s vědomím, že sklízíme, co jsme zaseli.
"Drahý Bože, proč jsi nezachránil malou dívku zabitou ve své třídě"? s pozdravem znepokojený student... A odpověď: "Drahý znepokojený studente, mám zákaz vstupu do škol", s pozdravem Bůh.

Je směšné, jak jednoduché je pro lidi odhodit Boha a pak se divit, že svět směřuje k peklu. Je směšné, jak nekriticky věříme novinám, co píší, ale pochybujeme o tom, co říká Bible. Je směšné, jak každý chce jít do nebe, aniž by věřil, myslel, říkal nebo dělal, co říká Bible. Je směšné, jak někdo může říkat "já věřím v Boha", ale přitom následovat Satana, který svým způsobem také věří v Boha.
Je zvláštní, jak jsme připraveni soudit, ale ne být souzeni. Je zvláštní, jak můžeme posílat tisíce vtipů přes e-mail - a ty se šíří jako požár, ale když začnete posílat zprávy o Bohu, lidé dvakrát přemýšlejí, mají-li je poslat dál. Je zvláštní, jak někdo může být zapálený pro Krista v neděli, ale být neviditelný křesťan po zbytek týdne. Smějete se? Je zvláštní, když se chystáte poslat dál tuto zprávu, nepošlete ji mnoha lidem z vašeho adresáře, protože si nejste jisti, v co oni věří, nebo co si o vás budou myslet, když jim ji pošlete. Je pošetilé, jak se mohu více obávat toho, co si ostatní lidé o mně myslí, než co si o mně myslí Bůh.
NEMYSLÍTE?

 

Stání

Úcta před nekonečným Bohem vyžaduje jistým způsobem přiměřené chování. Je tak veliký a my před ním tak nepatrní, že toto vědomí se projevuje i zevně; zmenšuje nás, káže nám pokleknout.

Úcta se však může projevovat ještě jinak. Představ si, že bys seděl, odpočíval nebo se bavil hovorem. A tu by přišel někdo, ke komu máš úctu a obrátil by se na tebe. Ihned bys povstal a vzpřímen bys poslouchal a odpovídal. Co to znamená? Stání znamená především, že se vzchopíme a usebereme. Místo uvolněného sezení zaujmeme postoj ovládnutý, pevně vzpřímený. Znamená to, že jsme pohotovi; neboť kdo stojí, ten může ihned odejít. Může bez meškání konat rozkaz, začít práci, jakmile je mu určena.

To je druhá stránka úcty k Bohu. V klečení to bylo klanění, setrvání v klidu; zde bělost, činnost. Takovou úctu má pozorný sluha, vyzbrojený a připravený válečník. Projevuje se stáním.

Povstáváme, když zazní radostná zvěst; při evangeliu ve Mši svaté.

Také pro jednotlivce to může být silným vyjádřením jeho nitra, když se modlí vstoje. První křesťané tak rádi činívali. Znáš jistě obraz "Oranta" z katakomb, tu vztyčenou postavu s ušlechtile splývajícím rouchem a rozepjatýma rukama. Stojí volně, plna jasné kázně, klidně poslouchajíc slovo a ochotna k radostnému konání.

Někdy člověk nemůže klečet, cítí se při tom stísněn. Tu působí dobře stání; uvolňuje. Ale řádné stání! Na obou nohou, bez opírání. Kolena rovně, žádné nedbale ohnuto. Stání vzpřímené a ovládnuté.

V něm se modlitba pevně vzpřimuje a zároveň uvolňuje, v úctě a v pohotovosti k činu.

Romano Guardini - O posvátných znameních

 

RÁNO S RYBÍZEM
F. Hrubín

Když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem
a slunce rosu pilo
jak zavoněla zem!

Jak vysmál jsem se těm,
kdo haní Boží dílo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.

Tak blízko všechno žilo,
blízko, až v srdci mém.

Já věděl, proč tu jsem,
proč všechno už tu bylo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.

Twitter Facebook YouTube RSS Email