Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Červen (č. 41)

- Úvodník
- Zprávy z farnosti
- Velikonoční soutěž
- Tváře naší farnosti - paní D. a paní W.
- P. Jan Evangelista URBAN
- Krize víry
- Ze zpráv společnosti sv. Vincence z Pauly
- Farní dům u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně - "Karlínská dvanáctitisícovka"
- Kdo je dobrý katolík?
- O třech sítech
- Marie nebo Marta


SEDMIČKA

je velmi sympatické číslo. Není sice kulaté, ale je symbolem dokonalosti.Tak tomu je alespoň u Izraelitů. Vždyť i týden má sedm dní. Pro nás, strašnické farníky, má sedmička letos zvláštní význam, protože budeme slavit 7. výročí posvěcení našeho chrámu a bude to poprvé v neděli. Není to symbolické? Každé výročí posvěcení našeho chrámu je důvodem vděčnosti pánu Bohu a Panně Marii za dar nového kostela. Letos tomu bude stejně jako v minulých letech, přesto však by letošní "posvícení" mělo vyznít trochu jinak, slavnostněji, neboť připadá na neděli, a je tedy více času na modlitbu, je větší možnost zúčastnit se slavnostních bohoslužeb (4x), a protože se nepospíchá do práce nebo do školy, je možné se zdržet déle v chrámu. Náš chrám nemá mnoho uměleckých památek, ale ty, které se v něm nacházejí, mají uměleckou hodnotu a stojí za to se na ně znovu pozorněji podívat a prohlédnout.
V den výročí posvěcení chrámu bychom měli především děkovat za všechny milosti, které jsme během uplynulých 7 let obdrželi, za svátosti, které rukama služebníků církve byly v našem kostele uděleny, za obětované mše sv. a všechna ostatní setkání, která se zde uskutečnila.
Svou vděčnost projevme mimo jiné tím, že budeme svůj chrám udržovat v čistotě a pořádku, že budeme chránit jeho zařízení před poškozením a také tím, že jej budeme co nejčastěji navštěvovat. Je naším přáním, aby sloužil mnoho let duchovním potřebám nás všech. Proto je na místě blahopřát i jemu - AD MULTOS ANNOS - MNOGAJA LJETA.

P. Marian OSB

 

ZPRÁVY Z FARNOSTI

- Dvoudenní arcidiecézní pouti po stopách sv. Klementa Maria Hofbauera se zúčastnilo 42 farníků v čele s panem farářem P. Marianem Klenerem OSB.

- Ze čtrnáctidenní pouti do Lurd, Fatimy a dalších poutních míst se 43 poutníků, pan farář Sommer a 2 šoféři šťastně vrátilo bez nehody. Bohu díky.

- Video z cesty se promítalo 29. 5. ve farním sále. Bude-li zájem, zopakujeme promítání na podzim.

- Oznamujeme, že je možné využít denní stacionář pro seniory i na dobu 3-4 týdnů po dobu dovolené nebo jiného zaneprázdnění pacientovy rodiny. Je v příjemném rodinném prostředí, které by bylo i pro pacienta rekreací, s vlídným ošetřujícím personálem.
Adresa: Jindřichův Hradec, Zbuzany, Družstevní 362 / II
tel.: 0331 / 363820, mobil 0602 / 644834 a 0607 / 279242

 

VELIKONOČNÍ SOUTĚŽ

Tradiční velikonoční výtvarná soutěž o nejhezčí velikonoční přání a kraslice 2001 byla velmi úspěšná. Sešlo se nebývalé množství výtvorů - celkem 60 vajíček a 16 přání. Kraslice byly nejčastěji zdobeny voskem a barvami, ke slovu přišel také papír, pomocí něhož se z vajíčka stal kohout nebo zajíček, dále děti použily i látky, bavlnky či korálky. Zdobená vajíčka byla také nejčastějším námětem vašich přáníček, rozmnožily se i slepičky s kuřátky.
Krásnou a bohatou velikonoční nadílku jsme předali tentokrát do nemocnice v Obloukové ulici, kde byla přijata s velkou radostí. Rádi tlumočíme upřímné poděkování všem, kteří věnovali kousek sebe lidem, kteří jsou nemocní a nemohli trávit velikonoční svátky mezi svými blízkými.
Ptáte se, kdo byl letos z dětí nejlepší? Byly to: sourozenci Jellušovi (Monika a Káťa), Eva Fořtová, sourozenci Ťukovi (Jeroným, Dominika a Helena), Jitka Mannová a Martin Pilát. Těchto osm dětí nádherným způsobem zakončilo přípravu na největší svátky. Ukázaly nám, jak žít evangelium bez velkých řečí a okázalých skutků. Zcela prostě, bez toho, aniž by příliš uvažovaly nad tím, zda právě tato cesta bude dostatečně výhodná, nebude příliš náročná a jestli se snad nebudeme muset něčeho vzdát ve prospěch druhých. Jejich dar byl upřímný, a proto také způsobil nefalšovanou radost a dojetí.
Zapomenout nesmím ani na pár dospělých, kteří tuto tradiční akci podpořili. Zvláštní dík patří paní A. Melníkové, s níž, jak věřím, vás blíže seznámíme v některém z dalších čísel našeho farního zpravodaje.
Ještě jednou děkujeme všem zúčastněným i těm, kteří se podíleli svou pomocí a radou. Nemohu si však odpustit zpochybnění úvodní věty tohoto článku. Můžeme považovat za úspěšnou takovou akci pro děti, které se zúčastnilo celkem osm dětí z pěti rodin? To máme v naší farnosti tak málo větších dětí? Nebo mi už nejdou počty? Příště si dám větší pozor. Jestli je někde chyba, tak doufám, že mi ji, vy děti spolu s vašimi rodiči, pomůžete najít.

Helena

 

TVÁŘE NAŠÍ FARNOSTI

Požádali jsme dvě věrné strašnické farnice, aby přiblížily nám všem život farnosti v průběhu několika desítek minulých let i život svůj. Paní D. i paní W. nám ochotně vyhověly.

1. Jak dlouho jste již členkou strašnické farnosti?
paní W. - Členkou farnosti jsem od sedmi let. V neděli 31. srpna 1930 se konala slavnost svěcení farní kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie, a tak měly Strašnice konečně svou kapličku. Dříve jsme chodili na mši sv. na Žižkov a také do kaple na Vinohradském hřbitově.
paní D. - Do strašnické farnosti jsme se přistěhovali natrvalo v r.1952, kdy bylo mému prvnímu synovi půl roku.

2. Můžete nám říci něco o kněžích a kaplanech, kteří obývali strašnickou faru před naším panem farářem Klenerem?
paní W. - Prvofarářem se stal pater Josef Gargela. Velice se věnoval nám dětem. Byl přísný, hlavně na chlapce, ale měli jsme ho rádi. Několik let působil ve Strašnicích mons. Vladyka. V paměti mi také utkvěl velice milý a obětavý kaplan P. Skoblík. Zapomenout nemohu ani na velmi vzdělaného a výborného kazatele P. prof. Nováka. Ráda vzpomínám na P. Klementa a jeho kázání. Vděčím jim za mnohé.
paní D. - Pamatuji si na P. Gargelu, který sloužil mši sv. s jednou nohou, pak na prof. Nováka, který také křtil naše další dvě děti. Strašnická farnost měla a má štěstí na výborné kněze a kaplany. Jména těch kaplanů si už nepamatuji, ale nemohu zapomenout na P. Skoblíka, P. Klementa a prof. Wolfa. Ti už tu vypomáhali za nynějšího p. faráře, ale bylo to ještě v kapli.

3. Jak jste prožívali bohoslužby v bývalé kapli?
paní W. - Při bohoslužbách jsem nikdy nestála venku, protože jsem chodila včas. Byla jsem mladá a nevadilo mi např. stát ve stísněném prostoru.
paní D. - Protože jsem měla tři malé děti nemohla jsem se zúčastňovat mše sv. každý den, ale jen o svátcích a nedělích. Kaple byla pochopitelně nabitá a jak se někdo opozdil a ani nemusel, stál venku a špatně slyšel. Až P. Klener nechal zřídit rozhlas a to byla velká výhoda. Nejhůře jsem prožívala přítomnost na mši sv. v době mého těhotenství. To jsem opravdu musela stát venku, uvnitř byl totiž nedýchatelný vzduch. Největší problém byl o velkých svátcích, při sv. přijímání. Ulička se nedala udržet a tak se někdy od sv. přijímání odcházelo sakristií. Bylo to však takové intimní prostředí, které mělo také svoje kouzlo. I tenkrát se na chóru hezky zpívalo.

4. Vzpomínáte si na některé činnosti nebo pouti tehdejšího farního společenství?
paní W. - Každý rok jsme konali pouť na Svatou Horu. Jezdili jsme vlakem a z Příbrami jsme šli procesím pěšky. Družičky nesly sochu Panny Marie na nosítkách. Byla jsem jednou z nich. Dále to byla pouť do Staré Boleslavi autobusem. O Vánocích jsme hráli divadlo pro děti, za hezkého počasí jsme jezdili na výlety a ještě mnoho jiných akcí.
paní D. - Protože jsem měla malé děti, nezúčastňovala jsem se žádných akcí. Byla doba totality a těžko šlo něco ve městě podnikat.

5. Bylo možné vyučování náboženství na faře nebo jste museli učit děti sami doma?
paní W. - Moje děti chodily na náboženství ve škole, než to bylo zakázáno.
paní D. - Vyučování na faře začalo, tuším, v r. 1968, ale to už tu byl P. Klener. Mladí se na faře scházeli, pořádali různé výlety a našim dětem se to líbilo. K Bohu jsem je vedla od malička doma a na první sv. přijímání docházela k nám domů pí katechetka. Nějak se to však prozradilo a pí katechetka byla předvolána k výslechu.

6. Jak probíhala výstavba nového kostela?
paní W. - Myslím, že s výstavbou nového kostela bylo dost problémů. Ale hlavně, že se dobré dílo podařilo díky našemu panu faráři a všem farníkům.
paní D. - Byly různé potíže, už při povolení k výstavbě a ohledně pozemku. Na to by měli odpovídat povolanější, my farníci jsme se jen modlili a těšili se, až bude kostel dostavený.

7. Zalíbil se vám nový kostel hned nebo jste nemohly zapomenout na kapli? Co vám dnes z farního společenství chybí?
paní W. - Nový kostel se mi zalíbil hned a ráda do něj chodím. Člověk se musí umět přizpůsobit. Samozřejmě, že na kapličku vzpomínám. Byla jsem tam u prvního sv. přijímání, u biřmování, měla jsem tam svatbu, byly tam pokřtěny mé děti. Měla tam zlatou svatbu má babička s dědečkem. To nelze zapomenout. Dřívější farní společenství bylo jiné. Víc jsme se znali z různých akcí, měli jsme nějak k sobě blíž.
paní D. - Kostel se mi zalíbil hned. Moc jsem děkovala Pánu Bohu za to, že jsem se toho dočkala. Léta zatím přibyla a moje generace byla ráda, že si může sednout a v pohodlí vyslechnout kázání.

8. Můžete nám říci také něco o sobě? Kolik máte dětí a vnuků?
paní W. - Jsem vdovou již 13 let. Mám tři děti. Dva syny, jednu dceru a jednu vnučku.
paní D. - Jsem přes 50 let vdaná, s mužem jsme prožili, díky Bohu, radostné i horší dny života. Máme tři děti, tři vnuky a dvě vnučky.

9. Vyžadovaly jste, aby se vaše děti vždy chovaly v kostele tiše? Jak jste je k tomu přiměly? Domlouvaly jste jim už doma?
paní W. - Myslím, že se moje děti chovaly v kostele tak, aby nerušily ostatní. Jako batolata jsem je do kostela nebrala. Když byly větší (asi od 3 let), tak jsem jim vždy doma vysvětlila, že nesmí v kostele nahlas mluvit, že by to bylo Ježíškovi líto.
paní D. - Děti jsem začala vodit do kostela až ve třech letech. Byly poučeny, že se musí chovat tiše, že je Ježíšek vidí a ony opravdu byly hodné. Když se někdy stalo, že se mi jejich chování nelíbilo, následovalo pak doma pokárání a další poučení.

10. Vychovávaly jste své děti jen příkladem a domluvou nebo někdy i tělesným trestem?
paní W. - Vychovávala jsem své děti většinou domluvou (3krát napomenula). Když to nepomohlo ukázala jsem proutek a někdy ho i použila. Nikdy jsem netrestala ve zlosti.
paní D. - Víte, každé dítě je jiné, na jednoho platila jen domluva, a u druhého musel pomoci výprask. Nejdůležitější je však dobrý příklad.

11. Považovaly jste za důležité vzdělání svých dětí?
paní W. - Považuji vzdělání dětí za velmi důležité. Ovšem musí k tomu být předpoklady a dobrá vůle.
paní D. - Ano. Všeobecné a také náboženské.

12. Myslíte, že byste dnes na výchově svých dětí něco měnily?
paní W. - Rozhodně bych někdy postupovala ve výchově trochu jinak, ale to už nejde vzít zpět.
paní D. - Asi ne.

Obě dámy odpovídaly tak skvěle, že není co dodat.

Srdečně děkuje JaN

 

P. Jan Evangelista URBAN

Dne 8. února 2000 byl v trůnním sále Pražského arcibiskupství kanonicky zahájen kardinálem Miloslavem Vlkem beatifikační proces P. Jana E. Urbana OFM. Dále pokračuje výslechem svědků, kteří mají vypovídat o životě, ctnostech a pověsti svatosti kandidáta beatifikace. P. Urban zemřel 7. 1. 1991.

V kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově nám. v Praze sloužil 19. února letošního roku Otec biskup Jaroslav Škarvada spolu s přítomnými kněžími mši sv., při níž bylo vzpomenuto 100. výročí narození P. Urbana (20. února 1901).

Připomeňme si P. Urbana výňatkem z jeho rozhovorů s Benediktem Holotou OFM.

KRIZE VÍRY

Víra je každý den novou událostí v našem životě!

Je asi málo duší, které neokusily trpké chvíle prázdnoty ve víře, kdy přestáváme prožívat víru jako setkání s Pánem. Říkáme sice: "Já věřím", ale zároveň si musíme přiznat: "Já to, ale, necítím, že věřím". Je to tragická zkušenost věřícího člověka, že ve svém životě víry prožívá také nepřítomnost Boha. Krizí víry nebyli ušetřeni ani velcí svatí, jako byl náš sv. Otec František, sv. Vincenc z Pauly, sv. Terezička, konvertité např. A. Gemelli, ani velcí teologové - R. Guardini, K. Rahner aj. Nejsme toho ušetřeni ani my, neměli bychom si to zastírat.

Krize víry nejsou její počínající ztrátou
Spíše jsou průvodním jevem víry živé. Nejsou však pravidlem. Kdo nemá potíže ve víře, nemusí si nutně myslet, že je jeho víra "zkamenělá" nebo "mimořádná". Spíše ať děkuje Pánu za pohodu v osobním duchovním životě a prosí o vzrůst víry směrem ke Kristu.

Cokoli se děje, má svůj dostatečný důvod
1. Je-li krize víry seslaná Pánem jako zkouška, pak bezdůvodně začne a bezdůvodně skončí. Dostatečnou příčinou je samo Boží vedení duše.
2. Nejčastější příčinou krizové víry jsou hříchy, přilnutí k něčemu hříšnému. Člověk se nezřekne hříchu, ale začne zpochybňovat věci víry, které mu berou klid. Potřebuje, aby nebylo pravda, co říká víra, protože mu to překáží v jeho hříšném vztahu.
Potřebuje, aby nebylo pravda, že Bůh je nejvýš spravedlivý, který dobro odměňuje a zlo trestá. Pro svoje přilnutí ke hříchu jde až tak daleko, že začne sahat i na božství Krista. Tak se na hříchu ztrácí víra.
3. Mocnou příčinou ke vzniku krize víry je zanedbávání modlitby, duchovní četby a sebekázně. Vede to ke ztrátě trvalé usebranosti, pokud jsme se k ní propracovali a ovlivňuje to kvalitu vědomí Boha.
4. Také úroveň pojetí křesťanství působí krizi: když někdo nosí v sobě věci víry jako pouhou nauku a tak o tom také mluví.
5. Také ztráta smyslu pro nadpřirozeno a posvátno, která nastala pro přílišné přilnutí k hmotným věcem, může vyvolat krizi víry.

Jak přežít krizi víry?
Jako není přímého léku proti některým nemocem, tak není ani přímého léku proti krizi víry. Možné je jen posilování. Krizi víry přežíváme důvěrou. Kde ji ale vzít? Když je prázdná víra, není ani důvěry. Čím tedy nabýt vnitřní převahy nad palčivou prázdnotou? A přece je to důvěra, kterou se přežívá poušť víry. Důvěra úsilovná, která tu je a přetrvává holou vůli. Temnoty ve víře jsou někdy pro duši tolik, jako by dostala vytržení a zážitky. Pustota je také způsob Božího působení v duši. Je trpčí, ale Bůh tříbí naši věrnost vyprahlostmi, neútěchou, zklamáními, aby nám mohl dát víc. Nesnažme se jednat proti tomu. Na Pána je třeba čekat v důvěře, která přetrvává holou vůlí, a ne mu chodit naproti. To by se mohl člověk s Pánem i minout. Je málo těch, kdo to vydrží. Může to trvat i léta. Víra je těžká. Je totiž rozdíl mezi vnímáním skutečnosti rozumem a mezi viděním víry. Víra je nepředstavová, neromantická, nedivadelní, čím dál méně chutná... To je ale teprve ta udržená reálnost - pravdivost víry. Nejenom myšlenka. Po létech života víry si už myslíš, že je to ono - ale stále přicházíš k novým objevům, stále syrovějším, podle nějakého zákona milosti...
Vůlí přežívající důvěra může mít podobu bezeslovného vystavení duše působení Boží milosrdné lásce. Nechat na sebe působit zdroj víry. Tím zdrojem je Pán. Může se říci, že víra má dvě tváře, jako mince: na každé straně je něco jiného, a přece je to stejná věc. Jedna tvář víry má takovou podobu, že je třeba držet se Pána Boha zuby nehty. To je rub víry. Druhá tvář víry je taková, že nás Pán sám přitahuje, sám se našemu srdci připomíná, ba přímo se vnucuje. To je líc skutečnosti, které říkáme víra.
Aby naše víra byla stále zralejší, je třeba ji neustále sytit modlitbou, pokorou, trpělivostí, čistotou, chudobou, poslušností, aby stále více přecházela v lásku.

Věřit znamená spoléhat na Kristovu lásku a moc.
Pane, dej sílu jistoty mé víře v tvoji lásku!

 

ZE ZPRÁV SPOLEČNOSTI SV. VINCENCE Z PAULY

Společnost oslaví v sobotu 16. června 2001 v 10 hod. v Adalbertinu v Hradci Králové 125. výročí založení v našich zemích. Jednotlivé konference podají zprávy o své činnosti. A je o čem mluvit. Např. konference (tj. skupina) ve Svitavách: 50 pletařek upletlo 730 bavlněných obvazů pro malomocné, ti, co nemohou plést, přispívají finančně. Je s podivem, že rádi přispívají i ti nejchudší, lidé na vozíčku i obyvatelé domova důchodců.

Příbramské konference také pletou a mimo to společně adoptovaly indickou studentku. Účinnou pomoc postiženým virem HIV u nás poskytla členka konference sv. Anežky České v Praze, která již adoptovala na dálku indické dítě a napletla stovky ponožek pro dětské domovy. Všechny konference se starají o své nemocné, podporují místní charity a shromažďují známky, které je možno zasílat pro misie na adresu:

Charita sv. Anežky, Nám. 5. května 166, 762 02 OTROKOVICE

Známky mají pro misie značnou hodnotu:

100známek1 injekční stříkačka
200známek1 kg sušeného mléka
300známekoběd pro 10 dětí ve školce
400známekškolné na jeden měsíc
500známekkopací míč
600známek1 nové dětské oblečení
700známek1 malý kotel pro školní kuchyni
800známek1 pytel cukru nebo 10 kg hroznového cukru
900známeknářadí pro chudé řemeslníky
1000známekplat pro vychovatelku
2000známekvozík pro školku
4000známekmalý výlet pro 50 dětí
5000známekkolo pro sestru nebo učitelku
10000známeknábytek pro školku v Mozambiku
100000známeknovostavba školky v Tanzánii
Členové konferencí zasílají materiál pro věznici - vlnu, bavlněné látky, bavlnu, vyšívací bavlnky. Nyní se zasílá na adresu:

Azylový dům, U Mostku 472 / 5, 500 00 Hradec Králové,

tedy nikoliv sestrám do Přepych, v klášteře není místo. Připomínáme, že návod na pletení obvazů pro malomocné a adresa, kde se v ČR soustřeďují, je k dispozici ve farní knihovně ve Strašnicích u pí Neumannové.

Kdo miluje Pána, nemůže být slepý k osobám a národům zkoušeným utrpením a bídou.

 

FARNÍ DŮM u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně - "Karlínská dvanáctitisícovka"

Vážení,
v minulém století postavil náš národ v Praze - Karlíně mohutný kostel na poděkování Bohu za sv. Cyrila a Metoděje. Fara se už nestihla, vždy byla v nájmu. A to je teď náš úkol. Kvůli výpovědi z posledního místa jsme museli hledat řešení. Začít stavět nebo něco koupit. Podařilo se nám díky Otci kardinálu Miloslavu Vlkovi dostat dar ze zahraničí ke koupi starého domu blízko kostela. Měl by poskytnout bydlení pro kněze, farní kancelář, jídelnu, klubovnu pro děti a mládež, místnost na setkávání, časem i prodejnu. Dům potřebuje radikální přestavbu. Spočítal jsem, že když se najde 12 000 lidí, kteří postupně darují 6 krát 200 Kč, dokážeme to (proto ten název "dvanáctitisícovka"). Zatím se k 4. 5. 2001 zapojilo 4 625 dárců. Mnozí přispívají i více, a když k tomu připočítám i dary od pana kardinála a dary od několika známých ze zahraničí, vybraná částka odpovídá 10 930 úplným dárcům. Zkušenost ukazuje, že společnými silami lze dokázat skoro nemožné. Ale každý z nás je důležitý. Velké dílo se skládá z částí. Nejsou-li, není. A tak Vás prosíme o Váš dar. Můžete nám jej poslat převodem nebo obyčejnou složenkou na naši adresu (složenky jsou k dispozici ve farní knihovně).

Věřím, že Pán i na vás splní své slovo: "Dávejte a bude vám dáno."

P. Miroslav Cúth, farář, P. František Kohlíček a P. Karel Pilík

Adresa: ŘMK farnost, Křižíkova 57, 186 00 Praha 8 - Karlín
tel.: 2481 5953
e-mail: miroslav.cuth@farnost-karlin.org
číslo účtu u Č. spořitelny Praha 8: 0204989359 / 0800

(Na požádání vystavíme potvrzení pro daně.)

 

KDO JE DOBRÝ KATOLÍK?

Jaký by měl být v dnešní době člověk, abychom o něm řekli: To je dobrý katolík, se kterým je radost žít?
Odpovím slovy jezuity Karla Rahnera: "Člověk, který se s úzkostí ptá, zda je ještě křesťanem a katolíkem, je mi milejší než rozhodný pravověrec, který chce ‚odpálit' z církve co možná nejvíce lidí jen proto, aby mohl být pokud možná jen mezi sobě rovnými."
Jsem přesvědčen, že dobrý katolík je člověk, který má rád rozmanitost povah, má pochopení pro různé způsoby vedení života, a přitom spolupracuje s Ježíšem na tom, aby tuto rozmanitost spojovala dobrá vůle a láska.
Dobrý katolík je v pohybu, je činný, nezalézá do ústraní, ale je tam, kde může být prospěšný. Dobrý katolík neustále kultivuje svou víru, naději a lásku. Dobrý katolík v rámci zpytování svědomí čas od času zkoumá, zda využívá ty dary (nadání), které od Boha dostal, a zda je svým životem rozhojňuje a předává druhým. Být dobrým katolíkem a křesťanem je náročné a těžké, ale je úžasným dobrodružstvím usilovat o duchovní růst a podílet se na tvorbě království Božího.

Ondřej Ptáček se ptal Vladimíra Smékala,
prof. psychologie na Fak. sociálních studií v Brně,
člena Vědecké rady Cyrilometod. teolog. fakulty UP v Olomouci

A dodáváme: Pamatujme si - svatý smutný, smutný svatý.

 

O TŘECH SÍTECH

"Co mám dělat, abych byl šťastný?"

Na tuto otázku si musí každý odpovědět sám. Mravní jednání vychází ze svobodného rozhodnutí jednotlivce. Svědomí jednotlivců se však může velmi lišit. Záleží na výchově, zkušenostech, na vlivu společnosti. A tak existuje svědomí ostražité nebo otupělé, kultivované nebo laxní, uvědomělé nebo bludné. Svědomí není pevná veličina, musíme je pěstovat podle kritérií pravdy, dobra a lásky.
Ze života řeckého filozofa Sokrata známe tento příběh. Kdosi mu chtěl něco sdělit o svém příteli. "Zastav!" přerušil ho moudrý muž. "Proséval jsi to, co mi chceš říci, na třech sítech?" - "Na jakých třech sítech?" Sokrates: "Prvním sítem je pravdivost. Prověřil jsi, zda je to pravdivé?" - "Nikoli, slyšel jsem to jenom vyprávět." Sokrates: "Doufám, že jsi to zkusil tedy s druhým sítem, tím je dobro. Když to není pravdivé, je to alespoň dobré?" - "Nikoli, není to dobré, spíše naopak." Sokrates: "Použijme tedy třetího síta. Je nutné, abys mi to vyprávěl?" - "Nutné to právě není." Moudrý muž se usmál: "Jestliže to, co mi chceš, není ani pravdivé, ani dobré, ani nutné, pohřbi to a nezatěžuj tím ani sebe, ani mne!"

 

MARIE NEBO MARTA

Utrmácený Ježíš se jednou uchýlil do Betanie. I on byl člověk, i on byl unaven cestováním, hladem i nechápáním lidí.

Přijaly jej Marie a Marta. Obě. Ale každá jinak. Marie se těšila, že zas něco uslyší, že si posedí v blízkosti Mistra. Marta vzbouřila celý dům až se Mistr neudržel a řekl jí, že to přehání.

Teologové z toho udělali problém. Kontemplace nebo činnost? A odpověděli jednoznačně: Kontemplace. Ale obyčejně se jim špatně rozumí. Samozřejmě, že to neznamená modlit se a rozjímat a práci nechat druhým. Ale jak to, že při vší mechanizaci, automatizaci a technickém pokroku máme stále míň času? Už máte jistě robota, pračku a snad i auto, ale všechno stíháte jen taktak, jako z rychlíku, máte dojem, že věci, okolnosti a život honí vás a ne vy je. Nebylo by snad dobré si jednou chvilku sednout a přemýšlet, jak to všechno zvládnout, co nechat a vypustit, aby nebyl život takovou honičkou a takovým kolotočem?

Takovou chvilkou má být především neděle a sváteční den. Ať už v kostele, při četbě Písma, při homilii nebo odpoledne. Třeba si i vyjeďte autem, ale někde si sedněte a přečtěte si třeba to, co píše S. Andres ve Velkém příběhu Bible: "Tu stvořil Bůh ticho, kvůli rostlinám, zvířatům a kvůli člověku. Neboť vše, co žilo dechem, mělo spočívat v klidu jako v Božím klínu a obnovovat se. A člověk měl odpočívat v tomto klínu, snít a naslouchat svému nitru. Aby člověk nikdy neodvykl Božímu tichu, učinil Bůh každý sedmý den ostrovem v čase. V tento den měly všechny Adamovy děti vzpomínat na společný původ a účastnit se radosti, kterou má Bůh ze svého stvoření."

(upraveno) P. F. Mikulášek TJ

Twitter Facebook YouTube RSS Email