Římsko-katolická farnost Neposkvrněného početí Panny Marie

Proud našich slz už hučí
nesmírnou povodní -
vzít Krista do náručí
byli jsme nehodni,
však jimi omýváni
čekáme smilování.

KŘESŤANSTVÍ: SVĚTLO Z BETLÉMA

Původ Vánoc

Pokoj je zajisté nejužívanější vánoční slůvko. Na počátku dějin vánočního slavení byl však také vzdor. Když se v římském kalendáři objevil roku 336 nový říšský svátek "Adventus Divi", Příchod Božského, aby v době zimního slunovratu připomínal výročí nástupu panovníka, křesťané odmítli uctívat člověka jako Boha: místo toho začali slavit "Adventus Domini", Příchod Páně. Tak se v Evropě zrodily Vánoce. Křesťanství však také vrací fascinovaný pohled člověka z oblohy na zem a z přírodních dějů k člověku: pravým Sluncem (které se vrací) je nyní ten, který se narodil v Betlémě.

Křesťanské vánoční poselství

O velikosti a důstojnosti člověka jsou napsány stohy knih od antiky po dnešek. Lidství, svrchované více než cokoli jiného, je onou řečí, v níž můžeme porozumět smyslu posledního tajemství skutečnosti. Když se díváme na dějiny lidského selhávání, jsme ustavičně pokoušeni o velikosti člověka pochybovat. Navzdory tomu nás Vánoce vracejí k naději, na níž stojí a s níž padá naše kultura. Evropský humanismus má jeden ze svých neodmyslitelných kořenů ve vánočním evangeliu. Svobodná společnost, se vším, co k ní náleží, politická a hospodářská demokracie, právní stát, kultura tolerance a úcty k lidské osobě, to vše neuzrálo náhodou v prostoru utvářeném západním křesťanstvím, na půdě po staletí kultivované katolickou syntézou biblického náboženství, řecké filozofie a římského práva a nezastupitelným vkladem evropské reformace. Velmi omezená antická demokracie bez křesťanského univerzalismu a římské právo bez křesťanské lásky by samy o sobě neobstály, kdyby nevyrůstaly z křesťanských hodnot rovnosti a bratrství a svobody v Kristu. Světlo z Betléma nelze vytěsnit z našeho duchovního rodokmenu.

Je všechno zlato, co se třpytí?

"Vy tu smíte mít jesličky?", říkal okouzlený Američan na Staroměstském náměstí. A pak vyprávěl o americkém trendu k "nahému veřejnému prostranství", kde nesmějí být žádné náboženské symboly, aby náhodou neurážely nevěřící či náboženské menšiny. Fundamentalisté kultu zbožštěné plurality a liberalismu jsou tolerantní pouze do okamžiku, kdy narazí na někoho, kdo vůbec ještě v něco věří. Tato kulturní revoluce si nezadá s barbarstvím: cenzuruje kulturu a vede k banalizaci světa, k podobě jedné velké uniformní macdonaldovské restaurace. Pochopitelně tím zas provokuje hysterické reakce starého náboženského či nacionálního fundamentalismu a v nastalých sporech pak pro zdravý rozum a lidské sdílení hodnot ubývá místa.

Jesličky na našich náměstích jsou plamínkem naděje, že v lidských hlavách přes všechny tmy fatalistů a barbarství všeho druhu nevyhasne zodpovědnost za hodnoty, bez nichž by náš svět byl chudší, méně pestrý a hlavně méně radostný.

Z článku prof. ThDr. Tomáše Halíka v LN - zkráceno

Schéma RNDr. Jiřího Mrázka

DOMÁCÍ DĚTI

Zatímco píšu tento recept, "roste" mi na krbu těsto a v domě mi "rostou" děti. Ani jeden z těch produktů ještě není hotový, ale suroviny na ně byly pečlivě vybrány, odměřeny a namíchány. V jedné dobré knize receptů se praví: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne." (Přísl. 22, 16). A protože mám s touto knihou své zkušenosti, věřím jejímu autorovi!

Odměř do domu milující rodiče, několik dětí (číslo si zvolte sami).

1. Za stálého míchání přidejte droždí (doporučujeme víru v Boha). Přidejte moudrost (co nejvíce ze slova Božího, předchozí výchovy a hodně zdravého rozumu), pravdu (pro uspokojivé výsledky je velmi důležitá), trpělivost (té jsou stále zapotřebí hojné dávky), laskavost (obrovské dávky), jemnost (nechejte před přidáním roztát), disciplínu (spravedlivě odměřenou v čisté nádobě), lásku (plnou dávku, přetékající přes šálek) a smích (v co největším množství rovnoměrně v celé dávce těsta).

2. Všechny přísady je nutno odměřovat modlitbou (žádné náhražky prosím). Aby bylo těsto co nejlepší a vydrželo co nejdéle, musí být poddajné a vláčné, ale nesmí být přilnavé - jen tak ho s pomocí Boží zvládnete.

3. Hněťte, dokud nebude hladké a pružné (asi tak 18 let). Dejte do vymaštěné misky (symbol životních zápasů) a zakryjte vlhkou utěrkou (učíme se z vlastních chyb i úspěchů). Na teplém místě nechejte vykynout (teplota je pro "kynutí" velmi důležitá), dokud se jeho objem nezdvojnásobí (asi 4 až 5 let po absolvování střední školy).

4. Pak bude možno těsto rozdělit a vytvořit z něj všechny možné tvary krásných mladých mužů a žen, kteří budou sloužit zase jako nezbytná součást života druhých lidí.

Skvělý výsledek zaručen!

(převzato)