Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Červen (č. 35)

- Úvodník
- Pouť na Svatou Horu
- Slunce
- Divadlo Miriam
- Večery mladých
- Koncert Petra Lutky
- Farní pouť 2001
- Svátek hudby
- Jak se máme ve Strašnicích
- Naši světci (sv. Cyril a Metoděj)
- Unie katolických žen


PRÁZDNINY

je kouzelné slůvko v ústech všech dětí, protože o prázdninách se nemusejí učit, nemusejí mít strach z toho, že budou vyvolány k tabuli a dostanou pětku a ještě mnoho jiných nepříjemností je o prázdninách nepotká.
Naproti tomu čas prázdnin znamená pro děti pobyt někde na venkově u dědečka a babičky, na dětském táboře nebo s rodiči na chalupě či u vody. Jedním slovem - prázdniny znamenají pro dětskou duši - ráj na zemi.
Pro nás dospělé ztratily prázdniny svůj půvab. My žádné prázdniny nemáme, my jezdíme na dovolenou. Jinými slovy - odpočíváme od výdělečné práce. To však neznamená, že nepracujeme. "Člověk je stvořen k práci jako pták k letu", je napsáno v Písmu svatém. Proto ani o dovolené nejsme odsouzeni k nicnedělání. Přesto však je nutné, aby ti, kteří jsou v pracovním procesu, si o dovolené opravdu odpočinuli. Máme-li totiž dobře pracovat, musíme také dobře odpočívat, jinak výkon naší práce bude poloviční. Jako stroj nemůže běžet nonstop - unaví se, tak je to i s člověkem. Musí si odrazit, vypnout.
Proto vás všechny, milé sestry a milí bratři - farníci, vyzývám, abyste si udělali dovolenou. Je to váš úkol, a k tomuto úkolu vám přeji abyste jej dobře zvládli. Přeji vám hezké prožití dovolené a dětem a studentům hezké prázdniny. Dobře se zotavte a osvěžte abyste mohli s obnovenými silami pokračovat v tom, kam vás Pán postavil do svého díla.
Mějte přitom stále na paměti, že sloužíte Pánu, ať už pracujete nebo odpočíváte, aby ve všem byl oslaven Bůh.
"Ať tedy jíte, pijete nebo cokoli jiného děláte, všechno dělejte tak, aby to sloužilo k Boží oslavě." (1 Kor. 10, 31).
Tak tedy - hezkou dovolenou a pěkné prázdniny! To vám ze srdce přeji

P. Marian OSB

 

POUŤ NA SVATOU HORU

Maria, Matko Toho, který je středem
a cílem člověka a celých lidských dějin,
buď nám, křesťanům, kteří kráčíme k velkému jubileu třetího tisíciletí,
hvězdou, jež bezpečně povede naše kroky vstříc Pánu,
našemu jedinému prostředníku a vykupiteli světa
včera, dnes a navždy,
ke slávě Nejsvětější Trojice.
Od ní všechno pochází,
k ní všechno směřuje ve světě i v dějinách. Amen.

K farní pouti na Svatou Horu jsme si vybrali snad ten nejstudenější a nejdeštivější den. Asi tak se nám jevila sobota 20. 5. kolem 9 hodiny ráno, kdy jsme se blížili k Příbrami. Ale už při vystupování z autobusů, které si organizačně rozdělili otec Marian a paní Neumannová, déšť ustal a občas vykouklo i sluníčko. Jen ta zima nás zastihla nepřipravené (a to známe evangelium). Mše sv. byla ohlášena na 10 hodin. Měli jsme proto čas na prohlídku restaurovaného komplexu poutního místa. Mezitím přijížděli další poutníci ze Společnosti sv. Vincence, a tak bylo rozhodnuto, že mše sv. bude venku. Musela jsem ocenit pohotovost, s jakou byly přineseny židle a vše připraveno v krátké chvilce. Slavnostní mši svatou sloužil českobudějovický biskup Mons. Antonín Liška společně s ostatními kněžími. Během svatého přijímání zpívali bohoslovci Hymnu velkého jubilea, snad se ji naučíme stejně dobře. Po zakončení mše sv. následovalo uctívání Milostné sošky Panny Marie Svatohorské a přesun do baziliky. Zde nás uvítal otec Přibyl CSsR, farář na Svaté Hoře, a přiblížil nám historii tohoto poutního místa. To už bylo po poledni a my jsme odjeli na oběd. Přesněji řečeno, chtěli jsme odjet, ale několikerými nedopatřeními jsme nevěděli kam, natož kudy. Ale vše dobře dopadlo. Hodní lidé pomohli a my jsme mohli nasytit i tělo. Po obědě, při kterém předsedkyně Společnosti sv. Vincence přednesla výroční zprávu, jsme se vrátili na Sv. Horu na požehnání. Po tomto duchovním posílení jsme fyzicky vysíleni (z důvodu nakupování oplatek) naposledy pohlédli na nádhernou stavbu a odjeli směrem ku Praze.

Marie

 

SLUNCE

Letošní Velikonoce se vydařily. Teplé slunečné počasí jistě přispělo svým dílem. Slunce rozjasnilo naše tváře a pomohlo nejen při smýčení našich domovů, ale také našich srdcí a myslí. Vypudilo škarohlídství a přimělo nás zasít alespoň pár semínek, z nichž dalo vzrůst radosti, potěšení a lásce.
Ptáte se, jak se dařilo v "zahradničení" našim nejmenším? Neúrodu minulých let vystřídala letos bohatá žeň. Do tradiční soutěže o nejkrásnější velikonoční přání a kraslice se zapojilo tentokrát více dětí, nápady, pomocnou rukou, ale i svými výrobky přispěli i dospěláci. Celkem Klára s Pavlem odnesli do domova důchodců v Malešicích 18 velikonočních přání a 28 krásných kraslic. Více než polovinou voskem vyzdobených vajíček potěšila paní A. Melniková, v přáních se zase nejvíce činili sourozenci Eva a Jan Fořtovi. Ukázky letošních výtvorů jste si mohli prohlédnout na nástěnce v předsíni kostela.
Dík patří všem, kteří se rozdělili o svůj um i čas a přinesli tak zářící sluneční paprsky i do míst ve stínu. Díky, že jste nečekali na svůj velký den nebo velký čin a využili nabídnutou skromnou příležitost. I vaší zásluhou svítilo slunce osamělým, starým spoluobčanům v Malešickém domě.

Helena

 

DIVADLO MIRIAM

Stalo se v druhé polovině února letošního roku, kdy za mnou přišla paní Mgr. Elena Strupková, mluvčí divadelního souboru PETRKLÍČ s tím, zdali by tento soubor mohl zkoušet v našem farním sále. Soubor Petrklíč během "Večerů mladých" předvedl v našem farním sále dvě představení - "Ludmila a Drahomíra" a "Když počal Bůh". Obě představení se mi velmi líbila. Při rozhovoru s paní Elenou jsem se dověděl, že Petrklíč nemá svou vlastní divadelní scénu a hraje pouze pohostinsky, kam je pozván, třebaže už existuje víc jak deset let. Proto jsem navrhl, zdali by souboru vyhovoval náš farní sál, což paní Elena přijala s povděkem. Dohodli jsme se, že dáme naší divadelní scéně název MIRIAM. Je to cizojazyčný výraz pro jméno Maria, a jak všichni víme - náš farní sál je bývalá kaple Panny Marie - není třeba proto dále vysvětlovat.
Ne jistě náhodou první představení souboru Petrklíč v novém divadle Miriam bylo recitační pásmo básnické skladby Václava Renče POPELKA NAZARETSKÁ...
Věříme, že Panna Maria vezme pod svou ochranu nejen naše divadlo Miriam, ale také divadelní společnost Petrklíč, která chce svým uměleckým způsobem evangelizovat především mezi dětmi a mládeží. K tomuto záměru jistě všichni přejeme souboru Petrklíč mnoho úspěchů a velké Boží požehnání.

P. Marian

 

VEČERY MLADÝCH

se pořádají ve všech prostorách naší farnosti každou druhou středu v měsíci Arcidiecézní centrum pro mládež a sdružení Pyramida z Kunratic vždy od 19.00 hodin. Na tuto akci se scházejí návštěvníci z celé Prahy a širokého okolí. Zahlédnout však mezi účastníky někoho ze strašnické farnosti je opravdovou vzácností. Možná je na vině nedokonalá propagace této akce, neboť názvy účinkujících kapel a souborů případně jména pozvaných hostů je možné se dozvědět až těsně před akcí z plakátů lemujících přístupovou cestu od stanice metra Strašnická. Kdo však někdy některý z večerů mladých navštívil, dnes už ví, že připravený program stojí i za tu trochu rizika, přijít si poslechnout kapelu, shlédnout divadlo nebo vyslechnout besedu, i když název účinkujících mu zrovna nic neříká. Navštívil jsem během roku několik večerů mladých, i když věkem jsem již za hranicemi mládí (45 let), přesto mě nadchla vysoká úroveň a pestrost uváděných pořadů. Během roku bylo možné například shlédnout dvě výtečná představení divadla jednoho herce - Citadelu A. de Saint Exupéryho v nastudování Gabriela Částka, divadelní představení Robinson Crusoe v podání Víti Marčíka v nastudování divadla Studna Hosín, nebo si projít s rozsvícenou svící živě zahranou Křížovou cestu společně s herci amatérského divadelního souboru ze Smíchova. Z pestré nabídky hudebních vystoupení jsme měli příležitost slyšet vokální skupiny Pětník, Kvokál, Resonance, bluegrassovou skupinu Reliéf nebo křesťanského folkového písničkáře Tomáše Najbrta. Každý Večer mladých začíná adorací v kostele za doprovodu hudební skupiny vždy z jiné farnosti. Je opravdu pozoruhodné, kolik souborů a skupin vůbec existuje. Po adoraci si můžete buď vybrat diskusní skupinu na dané téma, nebo prohlídku výstavy nejčastěji fotografií, případně se občerstvit duchovně při svátosti smíření nebo tělesně posezením v klubovně s občerstvením. Zkuste někdy příště přijít alespoň nakouknout a nasát přítomnou atmosféru večera. Věřte, že to za to stojí. Odměnou Vám bude to, že alespoň na chvíli duševně omládnete.

Milan

 

KONCERT PETRA LUTKY

Divadlo Miriam v rámci zahřívací nulté divadelní sezony uvedlo ve čtvrtek večer 25. 5. kytarový recitál křesťanského folkového písničkáře Petra Maria Lutky pod názvem Májové zpívání. Atmosféru večera přesně vystihuje věta uvedená na plakátu - "K oslavě Panny Marie a pro radost vám" - nám posluchačům v hledišti, kterých se sešlo ten večer tolik, že zaplnili celé hlediště. Chvílemi přizvukující, jindy zas naplno zpívající, zase pro radost Petrovi. Ani jsme se nenadáli a příjemná hodinka utekla jako voda.
"Je vidět, že jste již unaveni", zazněla upřímná slova z podia, "tak teď ještě zahraji na přání…" Petr se ten večer nám všem přítomným divákům s projevem jemu vlastním zkrátka rozdal.
Po skončení recitálu obklopen žadonícími návštěvníky večera ještě daroval zbytek kopií textů písní, které měl s sebou. Na koho se nedostalo, ten mohl zanechat adresu a s ujištěním, že požadovaný text písně dostane domů poštou, jsme se zvolna rozcházeli do svých domovů se zvláštním pocitem jakési rodinné spřízněnosti.

Milan

 

Farní pouť 2001

Na duben příštího roku - po Velikonocích - plánujeme farní pouť do Lurd, Fatimy a dalších významných míst po této trase. Začněte šetřit! Pojedeme opět s paní Zajíčkovou (CK Palomino). Na září máme slíbenou už hotovou trasu, v dalším zpravodaji (začátek října) bude zveřejněna. Byli bychom rádi, abyste se začali po prázdninách přihlašovat, abychom věděli, jaký bude zájem.

 

SVÁTEK HUDBY

Nastává doba, kdy děti a studenti pomalu opouštějí lavice, naplňují své prázdninové představy a všichni ti, kteří již školu opustili, si alespoň vybírají nějaký ten týden dovolené. Pro mnoho lidí je toto období jednou z mála možností, jak si v klidu poslechnout nějakou pěknou muziku. Ne, že by bylo jindy málo možností, ale přeci jenom jindy chybí klid a pohoda. Dá se říci, že pro milovníky hudby je toto období přímo svátkem.
Není to tak dávno, co se kdosi pozastavoval nad faktem, že hudba, která člověka provází několik století, nemá vlastně svůj oficiální den. Pravda, mnoho festivalů, či vynikajících koncertů je označováno za hudební svátky, ale ...! Netrvalo dlouho a přání se proměnilo v činy. Ale kdy je nejlepší den na svátek pro hudbu? Řekněte, kdy je Vám nejvíce do zpěvu. Když se můžete alespoň na chvíli odpoutat od všedních starostí, když sluníčko pěkně svítí? To je ono. První letní den budiž tedy nazýván Svátkem hudby. 21. červen byl skutečně jmenován mezinárodním svátkem hudby. K této příležitosti se koná mnoho akcí ve všech světových městech. Hudba zní opravdu ulicemi od rána do večera, ba do noci.
Nedílnou součástí, kterou někteří lidé odmítají, je hudba církevní a dnes také moderní křesťanská píseň. Je ale třeba si uvědomit, že myšlenka křesťanství je tak silná, že se nelze ubránit tomu, aby pronikla do všech hudebních směrů a žánrů. Je to jen otázka zvyku. Na toto naštěstí pamatují mnozí, kteří se snaží tuto fúzi monitorovat a zviditelňovat. Díky nim je proto v době léta možné navštívit mnohé akce a festivaly, kde je naše současná scéna k vidění a k slyšení. 23. - 25. 6. probíhá ve farní zahradě kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku-Místku, divadelně hudební festival Sv. Jan Session. Dalším je festival křesťanských rockových kapel Zemětřesení, který probíhá 24. 6. v Říčanech u Prahy. Nedaleko, totiž v Mnichovicích, vznikl letos nový hudební klub M, kam se neostýchá zavítat například Svatopluk Karásek. Již tradiční je také festival Ondřejov, 8. - 10. 9., kde se debatuje, hraje, zpívá, tančí a nikomu se nechce odjet. Sezónu pravidelně zakončuje na přelomu října a listopadu festival Vox clamantis, jehož přesné datum ještě není známo, ale určitě se o něm včas dozvíte.
O prázdninách probíhá také obrovské množství dalších festivalů, ne ryze křesťanských, ale určitě stojících za zmínku. Z nejznámějších je jistě Zahrada; Folkové prázdniny; z jarního Folkového kvítku vyrůstá Folková růže v překrásné zahradě zámku u Jindřichova Hradce; Europamusicale pořádané pod záštitou Prahy - Evropského města kultury 2000; Slavnosti Trojmezí každoročně pořádané ve Slavonicích druhý červencový týden a mnoho dalších. Určitě je z čeho vybírat, protože kdo hledá, najde. Přeji Vám všem příjemné prožití prázdnin a dovolených.

Pavel

 

Jak se máme ve Strašnicích

Nejspíš dobře. Kostel je plný, mší sv. máme několik, každý si může vybrat. A Praha je přece stověžatá, máme na výběr i jiné kostely, mimopražští nám mohou závidět.
Jsme za to náležitě vděční? Podívejme se blíže třeba na naše chování ke kněžím. Jsme přesvědčeni, že tu jsou jen pro nás, a podle toho se k nim mnozí z nás i chovají. Vyžadují jejich "služby" v kteroukoliv denní dobu, nedbají na úřední hodiny, kdykoliv přicházejí nebo telefonují. Druzí se jim zase vlichocují - "důstojnosti, vaše kázání člověka přímo fascinují", "bez vás žádná akce za nic nestojí" - snad doufají, že se jim to vyplatí ve zpovědnici, že kněz přimhouří oko. Jiní se zase chovají familiárně a zahlaholí pěkně nahlas :"Ahoj Pepo, tak jdeme na to". Asi si myslí: "Jsem přece moderní - kněz je člověk jako já". Omyl. Kněží jsou opravdu lidé, ale posvěcení, drží ve svých pomazaných rukou Tělo Páně, jsou pověřenými prostředníky mezi námi a nebem, a tak se k nim musíme přes všechnu demokracii a jejich vstřícnost chovat s úctou, která patří jejich posvěcení. Tedy ani podlézavě, ani vulgárně.
A naše chování v kostele? Je jistě správné, že se tam cítíme "doma", ale neměli bychom si těsně přede mší svatou vypravovat o domácích starostech, je třeba se chvilku soustředit a připravit se na setkání s Kristem ve Svátosti oltářní a na Jeho slova.
Problémem je i rušení dětí při "dospělé" mši sv. Buďme vděčni rodičům, že už od kočárku seznamují děti s domem Božím, že chodí na mši sv. společně celé rodiny, že nejde uspěchaná matka na sedmou, děti na dětskou a otec do hospody. Vždyť je to budoucnost církve i naše. Ovšem nemusely by děti bouchat neustále dveřmi, natolik je snad rodiče mohou zvládnout. Proč maminky téměř vůbec nevyužívají místnost pro "MATKY S DĚTMI" během a nechají svá nemluvňata při mši sv. rušit ostatní? K jakému účelu byla tato místnost vybudována? Také přinášení darů k oltáři by mělo být poctou pro farníky a vážnou záležitostí. Není vhodné, aby se při mši sv. pro dospělé předháněly děti a chtěly nést hostie a konévky s vínem a vodou. Nosit dary mají děti při dětské mši sv. a mělo by to být pro ně vyznamenání.
Zlobí nás, že někteří přicházejí pozdě, hledají místo nebo přijdou-li včas, sednou si na kraj lavice a my je musíme překračovat. Ale uvažte, jaká je to námaha dojít s bolavýma nohama k autobusu a nemoci popoběhnout, když ho vidí přijíždět, a tak někdy autobus nebo tramvaj ujede. A oni čekají na další a těší se na mši svatou. A tak milí mladíci a slečny, vyskočte pěkně, když uvidíte starého člověka a nabídněte mu s úsměvem místo v lavici. Pán Ježíš to určitě uvidí.
V "kuloárech" se šeptá, že jsou u nás uzavřené skupinky, které mezi sebe nikoho nepustí (nebo jen nerady) a pana faráře by měly nejraději jenom pro sebe a nikomu ho nepůjčily. Tomu nevěříme a pan farář by se jistě nedal zmanipulovat.
Připomeňme si, co pro nás v poslední době všechno vybudoval: video do farního sálu, takže si můžeme promítat filmy, hudebníkům umožnil nacvičovat v areálu fary - můžeme se těšit na koncerty, a teď, pod jeho záštitou, u nás je i divadlo, které bude sloužit širokému okolí. Ve farním sále neustále probíhá mnoho akcí - od těch pro děti (karneval, vánoční besídky), přes přednášky, besedy, společenské večery až po cvičení aerobiku. Běží výklad katechismu i sněmovní kroužek, knihovna slouží 140 čtenářům.
Co bychom ještě mohli chtít? Snad trochu více křesťanské lásky mezi sebou. Milujte svého bližního jako sebe sama, tak nám radí Pán. Tak nezkoumejme, je-li náš bližní ve stejném kroužku, třetím řádu nebo společenství jako my a snažme se mu ukázat pravou křesťanskou tvář. A i my budeme šťastnější!

JaN, MaM

 

NAŠI SVĚTCI

Slovanští apoštolové - svatí Konstantin - Cyril a Metoděj

Svatý Konstantin - Cyril (827 - 869) a jeho bratr Metoděj (815 - 885) se stali patrony Evropy a významnými světci celé církve. Narodili se v řecké Soluni, získali vynikající vzdělání, Cyril se stal profesorem křesťanské filosofie na cařihradské univerzitě, Metoděj byl určen k vojenské dráze a před svým vstupem do kláštera byl vojenským velitelem a císařovým zástupcem v krajině obydlené Slovany. Oba si vzali za úkol šířit víru. Nejprve byli u Saracénů nejspíše v Bagdádu, pak u Chazarů na Krymu, kde našli ostatky třetího římského papeže sv. Klimenta a přinesli je na Moravu. Vyhověli Rastislavovu moravskému poselstvu k císaři Michaelovi III., které žádalo o slovanské misionáře.
Papež Hadrián II. bulou "Gloria in excelsis Deo" (tj. Sláva Bohu na výsosti) z r. 868 dovolil použití slovanského písma a jazyka k šíření víry a slavení bohoslužby mezi Slovany. Tak založil sv. Cyril slovanské písemnictví a zároveň křesťanskou kulturu.
Hlaholice - Konstantinovo slovanské písmo - bylo sestaveno z malé řecké abecedy s použitím arabštiny, mělo 38 písmen a odpovídalo výborně slovanským hláskám. Než přišli svatí bratři na Moravu, přeložili do slovanštiny nedělní evangelia, která tehdy začínala evangeliem sv. Jana: "Na počátku bylo Slovo..." Bratři s pomocníky přeložili i Čtení ze skutků apoštolů, misál, agendu pro udělování svátostí a žalmy. Jazykovou dokonalost překladů oceňují plně teprve dnešní slovanští jazykovědci.
Moravský panovník Rastislav žádal v Římě i Cařihradě o biskupa, aby se mohl vyprostit ze závislosti na pasovském biskupovi a solnohradském metropolitovi. Je pravděpodobné, že bratři sami zprvu odmítli biskupské svěcení, aby se vyhnuli politickým třenicím mezi západem a východem. V r. 870 však papež Hadrián II. jmenoval Metoděje (Cyril byl již mrtvý) panonským a moravským arcibiskupem se sídlem v metropoli Sirmium při soutoku Sávy s Dunajem a zároveň papežským legátem proti případnému zásahu solnohradského metropolity. Bavorští biskupové však na to nedbali a s pomocí východofranckého císaře Ludvíka Němce zavřeli arcibiskupa Metoděje ve švábském klášteře Ellvangen, odkud ho po více než dvou letech vysvobodil nový papež Jan VIII. Byl sjednán kompromis. Moravu ovládl Svatopluk, který dal svého strýce Rastislava oslepit a cenou za mír byl i zákaz slovanské bohoslužby r. 873.
Metoděj však dále vedl v Srbsku a Slovinsku slovanskou misii a byl obžalován r. 879 v Římě franckými kněžími z bludů a neposlušnosti. Skvěle se obhájil a výsledkem bylo památné rozhodnutí Jana VIII. zřídit moravskou církevní provincii se slovanskou bohoslužbou. Intriky pokračovaly až do smrti arcibiskupa moravského sv. Metoděje r. 885. Byl pochován ve svém biskupském kostele za obřadů a zpěvů řeckých, latinských a slovanských. Jeho hrob se dosud hledá.

Podle pramenů - JaN

Poznámka:
Podrobnější zajímavé pojednání o životě našich věrozvěstů najdete ve farní knihovně v knihách:
Bohemica Sancta (sig. S 138), Apoštolé Slovanů (sig. S 230), a románové zpracování v Neužilově knize Řezenské ortely (sig. B 1203).

 

Unie katolických žen

Sídlo: Thákurova 3, Praha 6, 169 00, tel. 02/201 813 29

Posláním sdružení je napomáhat katolickým ženám přijímat svou odpovědnost za rodinu, duchovní společenství i za celou současnou společnost v duchu evangelia. Členky sdružení se podílejí na životě svých farností, podporují církev v jejím úsilí o pozvednutí mravnosti, upevnění rodiny a ochranu práv člověka od jeho početí, v úsilí o sociální spravedlnost a o sjednocení křesťanů. Účastní se charitativních akcí a organizují pomoc potřebným ve svém okolí, spolupracují s domácími i zahraničními organizacemi křesťanského resp. charitativního zaměření s cílem dosáhnout legálními prostředky (zejména osobním příkladem, výchovou apod.) změny smýšlení veřejnosti a postoje společnosti k duchovním hodnotám a potřebám lidského života. Unie katolických žen (dále UKŽ) je zastřešena mezinárodní organizací WUCWO a díky účasti na zahraničních akcích má přehled o řešení analogických problémů v jiných zemích.
UKŽ pořádá pravidelné přednášky a odborné semináře pro seniory. Vypracovala projekt MAGDALA, který poskytuje bezplatnou sociální pomoc obětem obchodu se ženami, domácího násilí, je připraven spolupracovat v prevenci těchto nežádoucích jevů dnešní společnosti.
BABYKA je list sdružení, který pravidelně informuje o akcích UKŽ v České republice i zahraničí a seznamuje s Křesťanskou poradnou pro ženy, kde je nabízen kontakt s odborníky, kteří vám rádi pomohou:
lékař (interna, alergologie, gynekologie), psycholog (sebepřijetí a sebehodnocení, vztahy a komunikace v rodině a zaměstnání), právník (civilní právo, církevní právo), kněz (morální problémy, otázky svědomí, duchovní pohovor, problematika sekt), finanční poradce (jak získat zpět své daně, zajištění studia dětí a důstojného třetího věku). Volat můžete každé úterý od 10 do 17 hod. na tel.: 02/201 813 29 (zajišťuje UKŽ).

Magdalena Bílková - Tůmová

Twitter Facebook YouTube RSS Email