Kandidáti do pastorační rady

Mgr. Helena Bartáková

• 36 let
• na rodičovské dovolené se dvěma dětmi
• dříve informační pracovnice v DIS ČHV

Ve strašnické farnosti jsem vyrůstala a ačkoli již déle bydlím ve Vršovicích, farnost jsem nezměnila. Mám zde rodiče, přátele a k farnosti mě poutá i má činnost - spolupráce na tvorbě webových stránek a působení v mateřském centru.

Nabídku pro práci ve farní pastorační radě považuji za "povolání" k nové službě a zároveň mě vybízí k zamyšlení nad vlastním dosavadním působením ve farnosti. Jaké úkoly mě mohou čekat, přesně nevím. Jako případný člen pastorační rady však předpokládám užší spolupráci s kněžími: působit jako prostředník, tj. předkládat náměty, názory, otázky farníků pro širší diskuzi, aktivně se zapojovat do organizace aktivit probíhajících ve farnosti, hledat další vhodné pomocníky i účastníky. Služba v pastorační radě s sebou ponese také bližší seznamování se s farníky. Práce je vždy příležitostí pro prohlubování vztahů mezi lidmi. Práce v pastorační radě bude pro její členy možností posílit také svůj vztah s Bohem, budovat a utužovat vztahy ve farní rodině, abychom se ve strašnické farnosti cítili stále více "jako doma".

Marie Boháčová

• 71 let
• v důchodu

Územně do strašnické farnosti vlastně nepatřím, protože Zahradní Město, kde bydlím, patří do farnosti hostivařské, ale do "našeho" kostela ve Strašnicích chodím od jeho vysvěcení, i když už dříve jsem občas chodila do kaple, prakticky od přeložení otce Svobody z Hostivaře. Od roku 1972 žiji sama, jsem bezdětná.

Jsem důchodkyně, ale stále ještě pracuji ve společnosti DIS, s.r.o., kde převážně zajišťuji činnosti související s investiční výstavbou pro různé zákazníky a současně vykonávám funkci jednatele.

Když jsem byla oslovena, zda bych chtěla pracovat v pastorační radě naší farnosti, bez velkého rozmýšlení jsem souhlasila, protože již delší dobu cítím, že bych se měla více zapojit a využít svého zdraví a dalších hřiven, které mi Pán dává k větší pomoci našemu farnímu společenství. V zápětí nato jsem se začala obávat, že na činnost v pastorační radě nebudu stačit a nesplním očekávání těch, kteří mi dají důvěru. Pak jsem si uvědomila, že na to nebudu sama a mnohokrát ve svém životě jsem se přesvědčila, že s pomocí Boží se dá zvládnout úplně všechno. Myslím si, že je mnoho věcí, které se dají v naší farnosti zlepšit, za hlavní však pokládám, aby každý, kdo vejde do našeho kostela, nebo tam chodí i pravidelně, se cítil ve společnosti našeho Pána a nás farníků minimálně stejně dobře jako doma a hlavně jako mezi těmi, kterým může plně důvěřovat a kteří ho mají rádi a aby každý k nám chodil rád. To je hlavní idea, pro kterou se chci plně angažovat.

Karel Duchek

• 64 let

Pan Duchek je ve farnosti od dětství, je jejím mluvčím, pro farnost žije, je všude kde je ho třeba. Zůstal strašničákem i po přestěhování: "Bydlení nesouvisí s pocitem, kam člověk patří, kde prožil krásné dětství, kde prožil krásných třicet let manželství, kde pokřtil svoje děti i vnuky. Strašnice nejsou nejhezčí, s výjimkou kostela, ale jsou mému srdci nejbližší, včetně našeho kostela."

Cíle činnosti v radě:

1. pomáhat s přípravou a slavením bohoslužeb
2. podporovat službu v charitativní a sociální oblasti
3. spolupracovat na údržbě kostela a vytvoření harmonogramu nutných prací
4. spolupracovat při tvorbě rozpočtu a při posuzování opodstatněnosti výdajů farnosti

Ing. Martina Hlaváčová

• 26 let
• architekt

Farnicí strašnické farnosti jsem od dětství díky svým rodičům, ve Strašnicích jsem přijala svátost biřmování i manželství. Již deset let jsem členkou farní hudební skupiny Kalokazhatia, rok jsem ve farní charitě. Vystudovala jsem Fakultu stavební ČVUT, obor architektura a v současné době navrhuji bytovou a rodinnou výstavbu. Vdaná, zatím bezdětná.

Představa práce v pastorační radě: Chtěla bych přispět k užší spolupráci farníků s knězem především v okruhu mladých a mladších rodin, ale zároveň vidím, že přes relativně vyšší zastoupení mladší generace oproti jiným, zvlášť vesnickým farnostem je stále naše farní společenství reprezentováno převažujícím počtem farníků staršího věku. Ráda bych proto hledala i možnosti jak prohloubit spolupráci a porozumění mezi všemi věkovými skupinami, jak si více vážit sebe navzájem a nacházet společně Boží vůli. Dále bych chtěla přispět k hledání dobra a orientování se ve složitých problémech ochrany lidského života od početí až do smrti.

Ing. Pavel Hofmann

• 70 let
• důchodce
• dříve Fakulta strojní ČVUT

Podle mé představy Pastorační rada by měla pomáhat panu faráři řešit takové problémy, které jej odvádí od jeho vlastní specifické práce, a naopak může mu přinášet podněty a připomínky farníků.

A já sám rád pomohu tam, kde bude nejvíce potřeba.

Ing. Marie Kamarádová

• 42 let
• mzdová účetní

Dětství jsem prožila ve vršovické farnosti, kde byl můj strýc P. Jiří Hájek farářem. Když ho přeložili do Ostrova nad Ohří, často jsme za ním s rodiči a přáteli jezdili a tam jsem se seznámila se svým manželem Karlem Kamarádem. Máme čtyři děti. Po nějakém čase jsme získali byt ve Vršovicích a navštěvovali kostel sv. Václava. Brzo potom, co byl postaven a vysvěcen kostel ve Strašnicích, jsme začali chodit tam. Způsobil to vlastně P. Marián, který oslovil manžela, zda by nechtěl ministrovat.

V době, kdy jsem byla s dětmi na mateřské, mě oslovil P. Jan Houkal s nabídkou, zda bych nechtěla jet na farní tábor jako kuchařka, resp. jako pomocnice Lídy Buriánové. Dlouho jsem neváhala a ráda nabídku přijala. Na táboře s dětmi jsem byla už 4x.

Ohledně práce v pastorační radě nemám konkrétní představu, protože se jedná o zcela novou věc, ale podle potřeby jsem ochotná pracovat tam, kde bude potřeba.

Doc. RNDr. Eduard Krajník, CSc.

• 65 let
• v důchodu
• dříve Fakulta elektrotechnická ČVUT

Ve Strašnicích jsem se narodil a od dětství chodím do strašnického kostela. Pamatuji všechny strašnické faráře počínaje páterem Josefem Gargelou a farnosti zůstávám věrný i po přestěhování do Zahradního města. Ženatý, dvě dospělé děti.

Své případné členství v Pastorační radě vidím jako příležitost být něčím užitečný v naší farnosti. Věřím, že otec Jenda pro mne vhodnou činnost nalezne.

Milan Moc

• 52 let
• projektant - rozpočtář

Do strašnické farnosti jsem se přistěhoval po svatbě v roce 1979. Před tímto rokem jsem "byl doma" u salesiánů ve farnosti sv.Terezie od Dítěte Ježíše v Praze Kobylisých. Ženatý, dvě dospělé děti.

Pro farnost bych chtěl, ještě více než doposud, s ohledem na svou profesi, pomáhat s organizováním údržbových stavebních prací, aby nám kostel příliš rychle nezestárnul. Dále pak pomáhat při organizaci farních akcí, být ku pomoci kněžím i pastoračním asistentům a v neposlední řadě se snažit při kontaktu s farníky na ně nemračit. Nebývá to vždy tak jednoduché, jak by věřící člověk předpokládal. V případě potřeby bych rád ve farní pastorační radě otupoval ostří leckdy nechtěně vyslovených ostřejších názorů, lidsky omluvitelných, ale nevedoucích k pozitivnímu konečnému výsledku.

Ing. Alena Šmídová

• 64 let
• v důchodu
• chemik

Moji rodiče patřili do strašnické farnosti a i já zde žiji stále. Přijala jsem zde první sv. přijímání, byli zde pokřtěni moji dva synové. Nyní, v důchodu, mohu přicházet na mši sv. i ve všední dny, účastním se modlitebního společenství "Matek", živého růžence a snažím se pomáhat při úklidu kostela.

V případě mého zvolení do pastorační rady, chápu tuto funkci jako zprostředkovávání komunikace (návrhů, stížností, přání, pochval) mezi farníky a radou. V zájmu sblížení členů farnosti, zvláště těch osamělých, mohli bychom uspořádat občas nějaký výlet na poutní nebo jinak významná místa v Čechách a také procházky Prahou za kulturními památkami. Záleželo by ale především na zájmu farníků o tyto akce, případnou další činnost bychom mohli přizpůsobit jejich návrhům.

Členem farní rady jsem zatím nikdy nebyla a nemám tedy zkušenosti s touto činností. Chtěla bych se pokusit, aby moje snaha byla prospěšná a ke spokojenosti. I na to musíme všichni pamatovat ve svých modlitbách.

Ing. Jiří Smolka

• 53 let
• programátor

Do strašnické farnosti jsme přišli v době dokončení nového kostela z farnosti hostivařsko-záběhlické, kam bydlištěm příslušíme. Ženatý, tři děti.

V pastorační radě bych usiloval o rozvoj společenství farnosti, aby bylo oporou každému ve směřování na jeho duchovní cestě. Podporuji například vzdělávání (přednášky, literatura - knihovna, ...) nebo dobrou hudbu v liturgii. Doposud však konkrétní zkušenosti s prací v pastorační radě nemám.

PaedDr. Jana Vachulová

• 48 let
• speciální pedagog

Vdaná, tři děti. Do farnosti chodíme cca od roku 1986, po dostavění kostela jsme si oblíbili místo k stání u IV. zastavení křížové cesty. Jsem speciální pedagog, pracuji v rané péči pro rodiny dětí se zrakovým a kombinovaným postižením (pravidelně navštěvuji rodiny v místě jejich bydliště a provázím je raným obdobím, kdy je možné pro další život dítěte mnoho změnit prostřednictvím stimulace hmatu, sluchu, zbytků zraku apod.). Pracoviště je součástí celostátní neziskové organizace Společnost pro ranou péči, kterou jsem spoluzakládala a po pět let byla její předsedkyní. Dále učím speciální pedagogiku na Vyšší odborné škole pedagogicko – teologické ve Sv. Janu pod Skalou a na Vyšší odborné škole Jabok.

Třináct let jsem vedla katecheze pro předškolní děti (formálně spadala naše "třída" pod hostivařskou farnost, ale rodiny byly asi tak z poloviny ze Strašnic). Začátky spadaly ještě do období totality, kdy bylo běžné, že se katecheze konaly u nás doma, za přítomnosti rodičů. Spojení katecheze s určitou formou návštěvy a společenství maminek a tatínků se osvědčilo, nezavrhli jsme proto tuto podobu ani v době, kdy už bylo možné docházet na fary. Tyto katecheze jsem skončila kolem roku 2000, kdy jsem začala pracovat na větší úvazek, ale neformální společenství maminek z posledních let výuky přetrvalo a schází se dodnes.

Farnost je pro mne důležitou součástí života a považuji za samozřejmé se pro ni alespoň v nějaké formě angažovat. Zapojili jsme se mezi kavárníky. Od obnovení kontaktů s družební farností Lappersdorf v roce 1990 jsme „u toho“, nyní jsem spoluiniciátorkou pořízení daru, který by měl být vyjádřením vděčnosti naší farnosti za lappersdorfský podíl na stavbě našeho kostela (chystá se vitráž se sv. Václavem). Uvědomuji si, že naše farnost je poměrně velká a že se stále může stávat, že se někdo v ní cítí ztracený nebo „neobjevený“. Těším se, že jako členka pastorační rady bych mohla spolu s ostatními hledat nové formy, jak by se mohl ve farnosti cítit dobře pokud možno každý, kdo o to stojí.