Zelený čtvrtek
Mešní texty:
1. čtení – Ex 12,1-8.11-14
Žalm 116,12-13.15+16bc.17-18
2. čtení – 1 Kor 11,23-26
Evangelium – Jan 13,1-15
„Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“
Slavíme den, kdy Pán Ježíš ustanovil oběť mše svaté. Ve Starém zákoně kněží obětovali
jménem lidu a za lid oběti Bohu. Je třeba si pochopit, že tyto oběti byly jakýmsi náhradním
řešením. Člověk si uvědomoval, že vše co je a co má, patří Bohu. Od Boha vyšel, od Boha
všechno dostal. Bohu patří a Bohu se má celý odevzdat. Vyjadřoval to pomocí obětí zvířat a
plodin - vína, oleje, obilí. Část oběti se spálila na oltáři a část člověk zkonzumoval. V tu chvíli
si uvědomil, že on je tou obětí a že bez Boha by nebyl.
Tento úvod je nutný pro naše rozjímání o Kristově oběti. Ano, Pán Ježíš se obětoval už ve
Večeřadle. Dává se Otci a dává se učedníkům. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl
přejít z tohoto světa k Otci. Je knězem i obětí zároveň. Pod způsobou chleba a vína je to on
sám, kdo se obětuje Bohu Otci. Zároveň se dává těm, které miluje, aby je do své oběti vtáhl.
I oni jsou v jeho oběti předloženi Bohu. Tento akt vyjadřuje nejhlubší pravdu o našem životě.
Od Boha jsme vyšli a jemu patříme. Bez jeho lásky bychom neexistovali a proto se nemusíme
bát úplně se mu odevzdat. Nejenom ve Večeřadle, nejenom při mši svaté, ale v každé
vteřině svého života. Tento postoj oběti života je negací hříchu prvních lidí, kteří chtěli být
na Bohu nezávislí. Je to zároveň jediný způsob jak se zachránit před věčnou smrtí. Právě
proto Pán Ježíš volí oběť - nic jiného vlastně nepřichází v úvahu.
Člověk nepatří chvíli Bohu a chvíli sobě. Patří Bohu na věky, pořád. Proto také Kristova oběť
je oběť věčná. Na kříži trvala tři hodiny. Se vším utrpením, které ji provázelo, necelý den. Ale
Pán Ježíš se nepřestává obětovat. Jeho postoj odevzdání se Otci je trvalý. Je v něm přítomný
vždycky, už před stvořením světa, dále při vtělení, ukřižování, nanebevstoupení, a nakonec
při jeho slavném příchodu, kdy všechny lidi odevzdá svému Otci. A tak ustanovuje způsob,
jak si tuto jeho věčnou oběť můžeme zpřítomnit a aktuálně prožívat - dává nám mši svatou a
s tím související svátost kněžství. Oběť je především a hlavně duchovní postoj, ale je třeba
tento postoj také nějak hmatatelně vyjádřit. Proto si Pán volí kněze, aby v jeho jménu, na
jeho místě, obětovali Bohu jeho Tělo a Krev a posilovali jednotlivé lidi a vlastně celé lidstvo.
Aby Bohu všechny lidi odevzdávali v očekávání konečného odevzdání na konci času - ať už
toho osobního ve smrti, nebo všeobecného při Kristově slavném příchodu.
Možná jsme si příliš zvykli vnímat mši svatou jen jako setkání - s Bohem a ve společenství s
ostatními. Jako hostinu, ve které nás Pán posiluje svým Tělem. Nebo hůře, jako
společenskou událost, při které potkáme své známé a potěšíme se navzájem. Mše svatá má
však daleko hlubší smysl, který není nijak omezen ani současnou karanténou. V mešní oběti,
třeba slavené bez účasti lidí, je každý z nás přítomen, protože je to oběť za nás, pro nás a v
našem jménu.
Hodně odvahy a následné radosti z odevzdanosti do Boží vůle vám přeje a vyprošuje
váš Otec Karel