Velký pátek
Mešní texty:
1. čtení – Iz 52,13-53,12
Žalm 31,2+6.12-13.15-16.17+25
2. čtení – Žid 4,14-16; 5,7-9
Evangelium (Pašije) – Jan 18,1-19,42
Díky opatřením v boji s koronavirem letos trval Velký pátek skoro celou postní dobu a ještě
trvat bude. Nejenom ten dnešní den je letos bez mše svaté. Přemýšlíme o kříži. V duchu se
ptáme proč se to děje a jak se s tím vyrovnat. Nakonec se nějak zařídíme a zvykneme si.
Apoštol Petr se měl v plánu vrátit k povolání rybáře. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“
Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. (Jan
21, 3). Pán ho však vyvedl z omylu. Kříž je vždy cestou k Bohu - tedy cestou dopředu.
Bráníme se křížům. Chceme si podržet stav, ve kterém je nám relativně dobře. Bůh ale ví, že
kvůli tomu "dobře" bychom nikdy nedosáhli onoho "lépe", nebo "dokonale". Chce nás mít u
sebe. My si ale nejsme schopni představit krásu a blaho života v Bohu. Proto se bráníme
všemu, co nás na cestě k Bohu očišťuje, protože očišťování je vždy bolestné. Bolí to, neboť to
z nás sdírá hříšnou přirozenost.
Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli
jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých
slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním
sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho
zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo
ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je
vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním
budeme také žít. (Řím 6, 3-8).
Pochopení kříže se neděje najednou a okamžitě. Je to postupný proces. Na kolik jsme
očištěni, na tolik chápeme. A když si myslíme, že chápeme, stále ještě máme mnoho co
pochopit. Podobně jako v modlitbě - přemýšlíme třeba v růženci o nějakém tajemství z
Kristova života a jakoby narážíme na neviditellnou zeď, která nás nepustí dál. Když se
nenecháme odradit a věrně pokračujeme, najednou se nám otevře další obzor. Ale už víme,
že za ním bude zase další. Přesto i v tom dílčím poznání už zakoušíme radost a touhu
pokračovat. To sám Bůh nám pomáhá. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste
obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,
neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho
netlačí a břemeno netíží.“ (Mat 11, 28-30).
Musím myslet na Tři legendy o krucifixu od Julia Zeyera. V první legendě, nazvané Inultus,
se píše o sochařce, která chtěla vytvořit krucifix, který by co nejvěrněji zachytil Kristovo
utrpení. Našla si žebráka, který jí byl modelem. Přivazovala ho na kříž a působila mu bolest.
Dílo se dařilo. Pak ale žebrák začal nacházet v utrpení útěchu - obětoval ho v duchu za
druhé. Jeho tvář začínala mít radostný výraz. Sochařce se to nelíbilo a nakonec ho zabila.
Tím získala tu nejvěrnější podobu ukřižovaného Krista. Ale za jakou cenu. Tato povídka má v
sobě dvě poučení. První je o tom, že kříž nepochopíme nikdy, pokud ho pouze pozorujeme
jako diváci - zvenčí. Musíme ho žít a prožít. A za druhé nás tato povídka poučuje, že Ježíš
Kristus zemřel na kříži proto, abychom my nemuseli.
váš Otec Karel
