3. neděle velikonoční

Milé děti,

dnešní evangelium se ještě stále

vrací k velikonočním událostem

Ježíšova zmrtvýchvstání. Znamená

to, že jsou to opravdu důležité

okamžiky, které si máme

připomínat.

setkání vlastně radostí hořelo srdce.

Při slavení každé mše svaté se zpřítomňují velikonoční události. Příběh o setkání s

emauzskými učedníky je základem. Nejprve Ježíš vykládá Písmo, to je dnešní

bohoslužba slova. Lámání chleba je bohoslužba oběti. Kněz proměňuje chléb v tělo

Pána Ježíše a víno v Jeho krev. Stále stejnými slovy jako Ježíš při poslední večeři.

Kněz potom proměněnou hostii láme, jednu, tu velkou. Malé rozdává mezi lidi při

svatém přijímání, jako při večeři v Emauzích...

Hoří i nám radostí srdce, když slyšíme o Ježíši? Máme radost, že všechno dobře

dopadlo, že Ježíš vstal z mrtvých a je s námi? Když nám je smutno, když někam

jdeme, doma, když máme strach, je s námi i když na něho zrovna nemyslíme...

- Můžeš mít radost ve svém srdci https://www.youtube.com/watch?v=DuhRwis48ps

Dodatek pro starší:

Svatý Ignác z Loyoly byl statečný rytíř. V bitvě utrpěl vážné zranění dělovou koulí. Musel

dlouho ležet, aby se uzdravil. Dlouhou chvíli si krátil čtením. Zjistil, že když čte nějaké

klasické knížky, že mu není tak dobře, jako při čtení Bible nebo nějakých náboženských

knih, kdy mu srdce hoří radostí. Zamiloval si Ježíše, přijal víru a založil řád jezitů. Na jejich

znaku je planoucí srdce, heslem Omnia ad maiorem Dei gloriam (Všechno k větší slávě

Boží) Malou ukázku z filmu najdete na http://www.paolody.com/ignaciodeloyola-teaser2/

V Praze je klášter Emauzy založený roku 1347 císařem Karlem IV. Roku 1372 byl

vysvěcený. Stalo se to na Pondělí Velikonoční, kdy se čte evangelium o Ježíšově cestě

Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy,

která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo.

Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako

by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu

rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu

odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto

dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta,

který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši

velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že

on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to

Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by

chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se

už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal

chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely

oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo

srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se

vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i

jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak

vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.