Milé děti,
většina z vás je asi někde na prázdninách, kde snad je internet a
můžete si stahnout dnešní nedělní katechezi.
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou
horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě
zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se
jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a
řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři
stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl
totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a
zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se
rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s
hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z
mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.
V dnešním evangeliu zazní hlas Boha Otce, abychom Ježíše, Syna Božího, poslouchali. Ne jen
poslouchali, co nám říká, ale podle toho se taky řídili. V prvním čtení dokonce Bůh zkouší
Abrahamovu poslušnost a lásku opravdu tvrdě. Jde o život jeho jediného syna Izáka. Abraham
ve zkoušce obstojí. Poslechne a Bůh mu žehná, má se dobře.
V evangeliu se z nebe ozve hlas nejen pro tři vyvolené učedníky Petra, Jakuba a Jana, ale
platí to pro každého, i pro nás. Kdo se vydá na cestu s Ježíšem a dobře plní, co nám radí,
nemusí se bát, že špatně skončí. Ježíš nás vede bezpečně do nebe. Jen vždycky poslechnout
Dneska místo filmu jsem pro vás našla příběh z cirkusu od Ludmily Vyskočilové:
Do jednoho malého města přijel jednou cirkus. Jakmile byl postaven, přišli diváci na
představení a mezi všemi účinkoval i artista - provazochodec. Měl napnuté lano až u stropu
cirkusového stanu. Diváci napjatě sledovali jeho výstup, celý stan ztichl, když přecházel s
dlouhou tyčí v ruce v té ohromné výšce všem nad hlavou. Bez zaváhání přešel z jednoho
konce na druhý a zavolal na diváky dolů do šapitó: "Věříte mi, že přejdu znovu po laně a místo
vyrovnávací tyče ponesu v rukou skleničku a talíř?" Diváci nadšeně souhlasili a artista bez
zaváhání opět přešel lano.
Znovu zavolal na diváky pod sebou: "Skleničku i talíř si naplním vodou, věříte mi, že vás
nepoleji?" Zespodu se ozývalo nadšené: "Ano, věříme!" A artista je opět nezklamal.
Vzal si pak na rameno malou opici. "Teď přejdu lano s talířem, sklenicí naplněnými vodou a
navíc i s touto opicí na rameni. Ještě pořád mi věříte, že to dokážu?" Diváci tleskali a zase
volali: "Ano, věříme!" Artista byl vynikající, ani teď nezklamal a přešel na druhou stranu.
Sundal opici ze svého ramene, odložil talíř a sklenici a zavolal na své nadšené diváky: "Kdo z
vás mi věří a sedne si mi na záda místo opice a já s ním přejdu po laně na druhou stranu?"
Najednou utichli všichni diváci... Jen jeden malý chlapec se přihlásil a zavolal: "Já, já ti
věřím!" a začal šplhat po žebříku vzhůru za artistou nahoru pod střechu šapitó. Artista si ho
zvedl na rameno a opatrně s ním přešel přes lano nad hlavami ztuhlých diváků. Jakmile se
oba dostali do bezpečí na druhou stranu, všichni tleskali a chlapec se vrátil zpátky mezi
diváky. Ti se ho celí vylekaní ptali jeden přes druhého: "To ses nebál? Jak jsi mu mohl tak
věřit? Mohl jsi spadnout!" "Ale ne," řekl chlapec, "mně se s ním přece nemohlo nic stát, je
to můj tatínek!"
Takovou důvěru měl i Abrahám, takovou po nás chce Ježíš – důvěřoval svému Otci.
Jak moc Mu důvěřujeme my?
Pán volá poslouchej https://www.youtube.com/watch?v=oQk48n6cAZ4
O prázdninách máme příležitost chodit ven, i když nám letos vládní nařízení výlety omezila,
přesto se dá i na malém kousku přírody pozorovat její proměna.
Ráda chodím do přírody a i když jdu stejnou cestou, je pokaždé jiná. Ráno, v poledne, večer
nebo v noci. Svítí sluníčko, sněží, prší, fouká, ptáci, mraky, stromy i rostliny jsou pokaždé jiné.
Zkuste chodit na stejné místo a fotit, jak se příroda kolem nás za prázdniny postupně
proměňuje. Do školy nemůžete, prázdniny se vám asi hodně prodlouží, tak poslouchejte,
pozorujte, jak úžasně pro nás Bůh stvořil svět a jak moudře ho řídí. Vezměte si s sebou třeba
pastelky, křídy, nebo barvy a štětec a staňte se malíři. Vytvořte si fotogalerii. A také
audiogalerii o zvucích v přírodě. Poznáte zpěv kosa, sýkorky, vrabce nebo vrány? Víte, jak
dělá veverka?
Máte čas proměňovat také sebe. Při ranní modlitbě poproste Ježíše, a´t je s vámi celý den,
povídejte si s ním a užijte si to :)) stojí to za to! On vás bude postupně proměňovat ve své
učedníky a pomocníky.
Děti, přeji vám hezké svatopostní prázdniny, Lída
