35. setkání – 25. 5. 2021, on-line
Milé děti,
připomeňme si, o čem jsem vám minule psala - Pán Ježíš krátce před svou smrtí slíbil
apoštolům, že jim pošle Ducha svatého a ujistil je, že i on bude stále s nimi, i když ho
nespatří. A to se také stalo! Deset dnů po tom, kdy se Ježíš vrátil do nebe, přišel Duch svatý k
učedníkům. Seděli tenkrát pohromadě v jedné místnosti, modlili se a společně hovořili, když
najednou nastalo hučení a hlasité šumění, které se pak projevovalo jako mocná bouře, která
naplnila dům, v němž byli. A když se navzájem pozorovali, viděli něco jako ohnivé plamínky
či jazyky nad svými hlavami. To byl svatý Duch, kterého Pán Ježíš poslal. Ohnivé jazyky sice
zmizely, ale Duch svatý v učednících zůstal. A Duch svatý bude dán každému, kdo přijal Pána
Ježíše Krista - pomáhá mu pro Něj žít. Je také ve tvém srdci, jsi-li křesťanem. Všechny dobré
myšlenky a přání jsou od Něho.
Dnes jsem se rozhodla, že vám napíšu pohádku pohodlně se usaďte a poslouchejte ji milé
děti: V jedné zemi kdysi dávno daleko odtud žily dvě děti. Jmenovaly se Krásný sokol a Bílá sova.
Taková jména jim vybrali jejich rodiče a bylo to tak dobře, protože Krásný sokol byl indiánský
chlapec a Bílá sova bylo indiánské děvče. Byly to bratr a sestra a bydleli spolu v jednom velkém
indiánském stanu, kterým se říká tee-pee. Jednou ráno svítilo slunce. Krásný sokol a Bílá sova sedli
na poníky a jezdili sem a tam. Byla to jejich nejmilejší zábava. Volali: Hej! Hejó! Hejá! Hej! Poníci
běželi rychle přes kopce, louky a pastviny a vítr jim vlál ve vlasech. Pak přijeli k prameni, seskočili
z koně a napili se čisté vody. Když se napili, lehli si do trávy na zem a cítili, jak je nese. Byla teplá,
měkká a hebká. Dívali se na květiny, pozorovali, jak jsou stébla trávy rovná a hladká, viděli broučky
a mravence….“Ten svět je tak krásný!“ zašeptala Bílá sova svému bratrovi do ucha. „Máš
pravdu,“ odpověděl Krásný sokol. „Vidím tolik barev a tolik úplně malých i úplně velkých věcí.
Vidím modrou oblohu a bílé mraky, vidím zelené louky a hnědou zemi.“ sova řekla: „Slyším,
jak fouká vítr a jak šumí stromy. Slyším, jak bzučíely a cvrkají cvrčci. A víš co ještě? Slyším, jak
mi bije srdce a jak říká: Bůh nám dává všechno, abychom mohli být šťastní.“ Krásný sokol a Bílá
sova byli úplně tiše, dívali se, poslouchali a vnímali, jak je krásné žít. (dle „Aby malé bylo velké“ -
Ederová, M.) Pohádku si můžete doma zkusit zahrát – přikládám k vystřižení indiánské děvče a chlapce a také
jejich tee-pee. Pro zájemce ještě i odkaz na výrobu koně - https://cz.pinterest.com/pin/412642384612545868/ -
pouze vynechat roh….)
Co myslíte děti, to li Krásný sokol a sova pěkný den, že? Pán Bůh stvořil svět a
dávám nám ho. A my bychom měli chodit s otevřenýma očima a ušima a s připraveným srdce,
abychom se ze stvoření mohli radovat a vidět Boha ve všem, co je kolem nás! A vás k tomu
naučím jednu krátkou modlitbičku:
Děkuji za pevnou zem,
smím tu běhat, skákat,
děkuji Ti za vodu,
mohu pít i cákat.
Děkuji za svěží vzduch,
nadechuji směle,
děkuji za krásný svět,
stvořil jsi ho skvěle!
Ještě vám přidám jednu omalovánku toho našeho krásného světa, jak se probouzí po zimě do barev
a pestrosti – jestli pak je zvládnete vymalovat podle číselné nápovědy?
Ahooooooj, Jana
Milý Pane Bože, děkujeme Ti za to, že po
zimním odpočinku přichází pokaždé jaro, z
kterého se radují nejen zvířátka, ale i my lidé!
Umíš vybarvit obrázek podle čísel? Maminka nebo tatínek Ti jistě poradí!