8. setkání – 3.11. 2020, on-line
„Dušičky“
Milé děti,
jak se dneska máte? Začal nový měsíc listopad. Počasí je deštivé, větrné, často zamračené, ale
nabízí nám i spoustu zábavy – kaštany, žaludy, barevné listy všude na stromech a co teprve pouštění
draků nebo skákání v loužích? Samozřejmě v pořádných holínkách a nepromokavých kaťatech,
jinak by se asi maminky dost zlobily…. Nevím, jak vy, ale já jsem přesvědčená, že to s tím
střídáním jara, léta, podzimu a zimy vymyslel Pán Bůh báječně! Co za to Pánu Bohu
poděkovat? Jako inspiraci k dopisu přikládám pracovní list. (Kdo si vyrobil, může opět založit
do své podzimní modlitební knížky.)
A víte, že na začátku listopadu prožíváme období, kterému se říká „Dušičky“? Do tohoto období
patří dva významné svátky – mají složitý název, tak dávejte dobrý pozor! 1. listopadu (tedy tuto
poslední neděli) slavíme SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – připomínáme si všechny, kdo se
radují s Bohem v nebi. Koho si představíte, když se řekne svatý? A myslíte, že může být každý
člověk svatý? ANO! A to je velká věc! Nikdo se svatý nenarodí, ale postupně se jím stává, když
se rozhodne Bohu věřit a žít svůj život podle Božích přikázání. Vzpomínáte třeba na vyprávění o
Noemovi? Ten Bohu věřil, řídil se jeho příkazy a dokázal zachránit svou rodinu i všechna zvířata ve
veliké arše! Děti, mám pro vás první úkol – poproste rodiče, ať vám řeknou, kterého světce vám
vybrali jako křestního patrona. Třeba ho doma najdete společně někde na obrázku (některé často
volené světce můžete nalézt také zde: https://deti.vira.cz/aktivity/omalovanky/sablony-na-sklo/svati-
2 – volně ke stažení jako šablona k vybarvení nebo vytvoření vitráže na sklo) a řeknete si společně
něco zajímavého z jeho života. Mně rodiče vybrali křestní patronky dvě – svatou Annu a svatou
Marii, tedy babičku a maminku Pána Ježíše.
Já vám ale slibovala dva svátky a zatím si vyprávíme pořád jen o tom prvním! Tak tedy ten druhý
svátek přichází hned 2.listopadu, kdy vzpomínáme na VŠECHNY ZEMŘELÉ. Slovo smrt je
pro většinu lidí nepříjemné, nemluvíme o ní rádi, někomu i nahání strach. V takové situaci
bývá těžké uvědomit si, že náš život smrtí nekončí, ale pokračuje u Boha. Ale je to moc
důležité. Přestože o tom, jak to v nebi vypadá moc nevíme, tak máme díky Ježíši jistotu, že existuje!
Přemýšleli jste nad tím, jak to asi v nebi vypadá? Naše Jindřiška mi dnes říkala, že si nebe
představuje jako louku, kde si budeme hrát a dělat všechno, co máme rádi – třeba jíst zmrzlinu,
držet se za ruce nebo se lechtat na břiše. Nevím….nikdo nevíme, ale Bůh nám skrze Ježíše slibuje,
že se máme na co těšit!
V dušičkovém období chodíme ke hrobům na hřbitovy zapalovat svíčky a modlíme se za to,
aby Bůh přijal všechny zemřelé právě do svého království v nebi! A tak mám pro vás druhý
návrh – zkuste zajít s rodiči na hřbitov, zapálit tam svíčku a pomodlit se za zemřelé. Myslíte, že se
to povede? Možná by se vám líbilo vyrobit si pro svíčku i nějaký svícínek, aby ji podzimní vítr
nesfoukl? Pošlete mi zase fotku? (Pro rodiče: možností na výrobu svícínku je na internetu
samozřejmě mnoho – osobně doporučuji využít menší zavařovací sklenici a tu dekorovat dle věku,
schopností a dostupného materiálu v domácnosti, např.: barevnými lepenkami – či jen nálepkami,
vystřiženými kousky barevných papírů – nemusí být nutně tenké k prosvícení, ale stačí, když budou
vytvářet efekt stínu. Nebo využít barevné listy a lepidlo Herkules – pod listy, i přes listy či přímo
barvy na sklo. Vždy bude nejvýraznější efekt ve tmě.).
Na závěr bych chtěla děti moc poděkovat, že si moje dopisy s rodiči čtete a že si z nich třeba i něco
vyzkoušíte! Deniska, Eliška, Jakoubek a Kája se svojí sestřičkou mi třeba minulý týden poslali
fotky vyrobených desátků – moc děkuji! Jste všichni šikulové! Moc vás zdravím, Jana
