POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY

OTČE NÁŠ

sestavil P. Jiří Hájek

Úvodní modlitba

Pane Ježíši,

apoštolové tě viděli mnohokrát se modlit. Chtěli se ti podobat. Naučils je tedy modlitbě. A

současně jsi jim ukázal, že modlitbu je třeba také žít. Probuď v nás pravého ducha modlitby;

osvěť každou prosbu Tvé modlitby novým světlem, abychom se správně modlili a správně žili,

neboť, jak se kdo modlí, tak věří a tak i žije. Amen.

1.zastavení: Pán Ježíš před Pilátem

„Mé království není z tohoto světa“. (Jan 18,36)

Po celé své dějiny očekávali Židé příchod tvého království, Pane, a když přišlo, nevstoupili do

něho. Příležitost – poznat tebe i tvé království – měli i pohané, i Pilát. Ztratili ji.

Tak ztrácejí i dnešní lidé příležitost setkat se s tebou. Umožni jim, prosíme, setkání s tvým

královstvím. Prosíme o to slovy:

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ !

Dej, ať tě lidé více poznávají a milují -

Přemoz jejich slabost, strach a ostych -

Ať uznají tvou vládu na nebi i na zemi -

Znič, co je špatné a hříšné -

Odstraň ze světa nepravdu a farizejství -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

2.zastavení: Pán Ježíš přijímá kříž

Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, a oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho,

aby ho ukřižovali. (Mt 27,31)

Pane, v přírodě se vše děje jen podle zákonů Prozřetelnosti. Ale člověk se může vzepřít, porušit

zákon, „být jako Bůh“, vzdorovat.

Nás voláš, abychom Boží vůli plnili ne jako součást nerozumné přírody, ale jako myslící bytosti.

Jen tehdy jsme opravdu lidmi, když v poslušnosti uskutečníme tvou výzvu: „Kdo chce za mnou

přijít, ať vezme na sebe svůj kříž a následuje mne“. Naše srdce se zdráhá. Přemoz náš odpor,

vždyť k tobě voláme:

BUĎ VŮLE TVÁ!

Zcela pronikni naše srdce -

Ať radostnou poslušností vydáváme svědectví tvému evangeliu -

Daruj všem lidem svou milost a pokoj duše -

Odpouštěj nám naše vzpoury proti tobě -

Posvěcuj nás svou milostí -

Ať jsme ochotni přijmout utrpení, bolest i smrt -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

3.zastavení: Ježíšův pád

„Petře, amen, pravím ti, že ty dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě

zapřeš.“ Ale on ještě rozhodněji tvrdil: „I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě.“

(Mk 14,30-31)

Pane, předpovídáš Petrovi jeho pád a on tvrdí, že se vyhne zlu, o kterém mluvíš. Myslí si, že

překoná zlo vlastními silami. A ty ho upozorňuješ, že podlehne.

I nás chce zlo pohltit, zatáhnout do svých sítí, chce, abychom upadli. A my si namlouváme, že vše

zvládneme sami, ačkoli jsme se již mnohokrát v sobě zklamali. „Zachraň nás, hyneme“ volali

apoštolové. I my voláme o záchranu slovy.:

NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ!

Ve chvílích štěstí a nadšeného odhodlání -

V radosti a bezstarostnosti -

Když nás v životě opouštějí síly -

Když jsme zlomeni a vyčerpáni -

Ve chvílích opuštěnosti a samoty -

Když nás přepadá malomyslnost -

Při pádech, které podlamují naši důvěru v tebe -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

4.zastavení: Setkání Pána Ježíše s Pannou Marií

„Bděte a modlete se.“ (Mk 14,38)

Panno Maria, tebe nikdo nemusel žádat, abys bděla se svým Synem. Tušila jsi, že se schyluje

k hrozným událostem. „Blíží se katastrofa“ – volalo tvoje srdce při každé myšlence na Syna.

Bdíš a modlíš se, abys svého Syna podpořila, abys při setkání s Ním, alespoň pohledem dala

najevo svou lásku. Modlíme se k Tobě:

MATKO BOŽÍ, PROS ZA NÁS HŘÍŠNÉ!

Při strachu hlásit se k opovrhovaným lidem -

Při neochotě podporovat bližního modlitbou -

Při bdění a obsluze nemocných -

Při smrti našich nejbližších -

Při promarněných příležitostech napodobit tvou statečnost -

Nyní i v hodinu smrti naší. AMEN.

5.zastavení: Setkání Pána Ježíše se Šimonem

Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem, přinutili, aby nesl

jeho kříž. (Mk 15,21)

Pane, Šimon měl strach. Bál se přiblížit k odsouzenci. A přece mohl poznat svým duchovním

zrakem, že nejsi obyčejný odsouzenec. Nepoznal. Měl slabý duchovní zrak. Jsme na tom

podobně. Naše vidění Boha, naše poznání tebe, sílí modlitbou. Proto k tobě voláme:

PANE, NAUČ NÁS MODLIT SE !

V pochybnostech víry, když o tobě mnoho víme, ale málo tomu rozumíme -

Když nevíme, jak ti projevit svou vděčnost -

Když si stěžujeme na zkaženost doby a mravní úpadek -

Když se bláhově domníváme, že tě nepotřebujeme -

V nemoci a starostech, když je modlitba obtížná -

Když se na modlitbu nemůžeme soustředit -

V každý všední den i při nedělní bohoslužbě -

Při církevních slavnostech, kdy pro vnější okázalost není jakoby pro tebe místo -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

6.zastavení: Setkání Pána Ježíše s Veronikou

Pilát se jich znovu otázal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“

Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ (Mk 15,12-13)

Pane, žádali jen jedno: tvou smrt. Neměli slitování. Ani na křížové cestě ti nikdo ochotně

nepomohl. Písmo svaté nikoho výslovně nejmenuje. A tak si lidová zbožnost vymyslela toto

zastavení – zastavení soucitu, aby aspoň dodatečně symbolicky nahradila to, co se nestalo

tehdy. Řekneme si: „Pozdě, ale přece!“ – anebo – „přece jen pozdě“. Přicházíme tak často se

svou pomocí pozdě. Přiznáváme se ke svým hříchům a voláme:

ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY !

Nechceme ulehčovat utrpení druhých -

Naše pomoc přichází často pozdě -

Jsme vůči bližním neochotní a necitelní -

Myslíme jen a jen na sebe -

Žádáme pro sebe výhody a ocenění -

Neodpouštíme těm, kteří se provinili proti nám -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

7.zastavení: Ježíšův druhý pád

Jedna z veleknězových služek, když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a

řekla: „Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!“ Ale on to zapřel: „Nevím, ani

nerozumím, co povídáš!´“ (Mk 14,66-68)

Pane, tys dal Šimonovi nové jméno – Petr (Skála) -, které mělo vyjadřovat nejen, kdo to je, ale

i čím je a jaký je: Skála.

Křtem jsme dostali jméno křesťan – Kristovec, které označuje nejen, kdo jsme, ale i čím jsme a

jakými jsme. Naše pády, stejně jako Petrův, jsou obžalobou, že jsme tvé jméno v nás pošpinili

a zneuctili. Pomoz nám, když denně voláme:

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ !

V nás, kteří tě svými hříchy urážíme -

V duších, které se ti zvláště zasvěcují -

V církví, která hlásá tvou zvěst -

Ve světě, který tě nezná -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

8.zastavení: Setkání Pána Ježíše s jeruzalémskými ženami.

„Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi.“

(Lk 23,28)

Ženy nad tebou pláčí, Pane. Nechceš planý soucit a prázdnou zbožnost. Tvoje napomenutí

patří nejen jeruzalémským ženám, ale i nám, neboť i naše děti se stávají tvými nepřáteli. Jsi

Spasitel všech, tvůj Otec je i naším Otcem. Odprošujeme tvého nebeského Otce za vlastní

hříchy i za hříchy našich dětí:

OTČE NÁŠ !

Náš nebeský Otče, věříme, že jsi náš nebeský Otec a Ježíš je Tvůj pravý Syn -

Jsi náš přísný soudce, přesto se odvažujeme volat -

Budeš soudit i naše děti, smiluj se nad námi -

Budeme se snažit působit na své děti, aby tě neurážely -

Odpusť těm, kteří znovu tvého Syna křižuji, neboť nevědí, co činí -

Nezavrhuj nás, ale znovu nám prokazuj svou lásku -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

9.zastavení: Ježíšův třetí pád

A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl, vyšel ven a hořce se rozplakal.“ Lk 22,61)

Pane, tvůj třetí pád je nejtěžší. Petr se nad svým třetím pádem rozplakal. Litoval. Kdyby se

vyhnul zlu prvnímu, nepotkalo by ho poslední: na počátku se jen vychloubal „nezapřu tě“ a

nakonec se zapřísahal „neznám ho“.

Naše pády na křížové cestě života nebývají jen tři. Upadli jsme mnohokrát nejen do prachu,

ale možná až do pekla. Zlý duch se v té chvíli radoval. Prosíme nejen za odpuštění hříchů,

nejen abys nás zbavil pokušení, ale i pomoc proti Zlému - totiž zlému duchu. Voláme proto:

ZBAV NÁS ZLÉHO !

Ty jsi všemohoucí a zvítězil jsi nad zlem -

Když opětovně upadáme do hříchu -

Když jsme odhodláni už neprosit za odpuštění -

V pochybnostech, zda hříšníky slyšíš -

V malomyslností nad svou ubohostí -

Když před vlastní Kalvárií klesáme -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

10. zastavení: Ježíš na Golgotě

Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota. A dávali mu víno s přimíchanou

myrhou, ale on ho nepřijal.

(Mk 15,22-23)

Pane Ježíši, setkáváš se s místem, ke kterému směřoval tvůj život. To byl vrchol tvé pozemské

„kariéry“. Celý tvůj život byl jen přípravou na tuto chvíli.

My po celý život na něco čekáme, o něco usilujeme, někam směřujeme, často ani nevíme

kam. Proto nás každá situace překvapí a když se má ukázat, jak jsme připraveni, zklameme.

Na co vlastně čekáme a kam směřujeme? Co je vrcholem našeho života? Nebe? Místo, kde jsi

Ty ? Za slovo nebe často klademe nejrůznější náhražky: Odpusť nám, vždyť k tobě voláme:

JENŽ JSI NA NEBESÍCH

Dej nám poznat pomíjejícnost pozemského světa -

Naše pozemské tužby a cíle pozvedej k sobě -

Zaměřuj náš život správným směrem -

Připravuj nás na cíl našeho života -

Sílu k odvážnému stoupání ať čerpáme z tebe -

Veď nás životem do své slávy -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

11.zastavení: Ježíšovo odpuštění z kříže

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. (Lk 23,34)

Pane, nevěděli, co činí. Nevěděli, že křižují Syna Božího, že odsoudili Mesiáše, že Spasitele

prohlásili za zločince. A tys jim odpustil.

Urážka je tím větší, čím vyšší osobu urazíme. Nejsme nic, ale tím více se dožadujeme omluvy

a dostiučinění. Jak asi falešně znějí v našich ústech slova modlitby, kterou jsi nás naučil.

Nechceme říkat nepravdivá slova. Odpusť nám, když voláme:

JAKO I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM

Odpusť nám, když přestupujeme tvá přikázání -

Odpusť nám naši neuctivost k tobě -

Odpusť nám naši malou víru a pověrčivost -

Odpusť nám naši roztržitost při modlitbě -

Odpusť nám opovážlivé spoléhání na tvé milosrdenství -

Odpusť nám naše urážky Nejsvětější svátosti a svatokrádeže -

Odpusť nám zanedbané mše svaté -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

12. zastavení: Ježíšova oběť na kříži

Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával svým učedníkům se slovy:

„Vezměte a jezte! To je mé tělo“. (Mt 26,26)

Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Stála tam

nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům.

Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. (Jan 19,28-30)

Pane, tys dal své tělo, svůj život pro spásu člověka a člověk neměl pro tebe ani slovo

povzbuzení, ani trochu tělesného občerstvení - jen ocet.

Tys dal člověku duchovní život a jako duchovní pokrm své Tělo. A člověk zneužívá tvých darů

nejen k vlastní škodě, ale i proti tobě a proti bližnímu: není chleba pozemského pro chudé,

proto je na světě hlad, není chleba nebeského a proto není na světě mír. Voláme proto:

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES

Za práci, kterou se snažíme poctivě vykonat -

Za to, že jsme se snažili v práci najít tvou vůli -

Za dobré úmysly, o které jsme při práci usilovali -

Aby naše srdce nedostatkem duchovního chleba nevyprahlo -

Aby náš duchovní život nebyl ubíjen všedními starostmi -

Abychom mohli rozdávat potřebným -

Aby hlad a bída ve světě nebyly příčinou nevěry -

Aby se na našich oltářích mohla konat mše svatá -

Abychom duchovně nezahynuli -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

13.zastavení: Panna Maria přijímá mrtvé tělo Ježíšovo

A jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal?“ Odpověděl jim: „Nevěděli jste, že

já musím být v tom, co je mého Otce?“ (Lk 2,48-49)

Panno Maria, když nyní přijímáš na svůj klín mrtvé tělo svého Syna, plně chápeš, co tenkrát

řekl v chrámě. Nyní je zcela u svého Otce, vyplnil jeho vůli a odevzdal mu svou duši. Dnes už

nemáš na rtech výčitku „proč jsi nám to udělal“, přestože tvoje bolest je nyní nesrovnatelně

větší. Víš, že bolesti a smrt tvého Syna přinesly lidstvu požehnání a spásu. Chceš se

spoluúčastnit na tomto požehnání a vzpomínáš si, že tě Alžběta pozdravila jako požehnanou,

přinášející požehnání do jejího domu. Nes požehnání i do našich domovů, když k tobě

voláme:

POŽEHNANÁ TYS MEZI ŽENAMI

Drž nad námi svou mateřskou ruku -

Nezamítej naše prosby, kdykoli tě prosíme -

Stůj u našeho smrtelného lůžka, jako jsi stála pod křížem -

Přinášej Ježíšovo požehnání do našich rodin -

Vypros nám nové kněze a žehnej jejich práci a modlitbě -

Přijmi do svého náručí naše zemřelé a představ je svému Synu -

S Božským Dítkem Máti, rač nám požehnání dáti !

14.zastavení: Ježíšův hrob

Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města

Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On také očekával Boží království.

Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a

položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. (Lk 23,50-53)

Pohřbili Ježíše. Někteří pohřbili i naděje, které do něho vkládali. Snad pohřbili i očekávání

Božího království. Možná i Josef z Arimatie za svou vírou v Ježíše přivalil veliký kámen.

Zklamáni vykonali poslední poctu. A přece tušili, že Kristus je duchovně s nimi. Nerozuměli a

přece doufali. Jinak by jim mrtvý nestál za to, aby pro něj něco udělali, když On – jak se mohli

domnívat – nesplnil jejich naděje. Doufali, že ještě není všemu konec. V jejich srdci začala

klíčit modlitba, která v církvi zní od prvních staletí až do dnešních dnů. Voláme tak nyní i my:

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI !

Odpusť hříchy a věčné tresty umírajícím -

Přispěj na pomoc v bolesti nemocným a trpícím -

Poskytni vše pro zdraví duše i těla dětem a volej je k sobě dobrou výchovou rodičů -

Naplň rodiny zbožností -

Všem věřícím dávej dary Ducha svatého -

Uděl biskupům a kněžím dar úspěšně hlásat tvé evangelium -

Podporuj svatého Otce v jeho úsilí o jednotu v církvi a mír ve světě -

Ať státníci naší doby uznávají tvou vládu -

Ať celým světem zní volání -

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. AMEN.

Závěrečná modlitba

Pane Ježíši, tys nás naučil modlit se a nazývat Boha Otcem. Prosíme tě, ať je tato modlitba

naším životním programem, abychom se stali opravdovými křesťany, neboť tvé je království i