Milé děti,

slavíme Hod Boží svatodušní neboli Letnice neboli

slavnost Seslání Ducha Svatého.

Jan 15,26-27; 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce,

kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází

od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte

svědectví, protože jste se mnou od začátku. Měl bych

vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli

snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé

pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí

vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co

má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

Děti, víte kolik „HODŮ“ církev slaví? 1. Hod Boží vánoční, 2. Hod Boží

Velikonoční a 3. Hod Boží svatodušní. Tři důležité dny v liturgickém roce. Vánoce a

Velikonoce už víme. Proč také Letnice neboli slavnost Seslání Ducha svatého?

Duch svatý je Láska mezi Otcem a Synem, chce být i mezi námi a Bohem, a také

mezi námi lidmi. V evangeliu dokonce slyšíme Přímluvce – Duch pravdy.

Za koho se rádi přimlouváte? Za toho, kdo potřebuje

odpuštění a pomoc, máte ho opravdu rádi a přejete

mu dobro. Ježíš nám takového Přímluvce posílá.

Přímluvce u Boha Otce. Poctivou a pravdivou Boží

lásku. Mojžíš na hoře Sinaj dostal od Boha pro

Izraelity Desatero, deset příkazů, jak se mají lidé k

Bohu a k sobě chovat. Ježíš příkazy mění na lásku:

„Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“.

Mějte se rádi ne ze strachu, ale proto, že chcete být

dobří a na druhých vám záleží. Právě k tomuto snažení

čerpáme sílu Ducha svatého v podobě darů - to už víme

A jak se vůbec pozná, že jsme něco dostali? Přece na našem chování. V 2. čtení jsme

to slyšeli: ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota,

věrnost, tichost, zdrženlivost. Teď si asi říkáte, že to nedáte. Sami ne, od toho je tu

právě Duch svatý, který nám všem přichází na pomoc.

Pane Ježíši, pošli Ducha svatého i ke mně, aby i mně hořelo srdce radostí,

že ti můžu nadšeně pomáhat rozdávat dobro a lásku všude tam, kam mě pošleš.

Svorni jsme v jednom Duchu https://www.youtube.com/watch?v=r0RGquG_R1c

Biblická pátrání: Letnice https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10213603244-biblicka-

patrani/309298380010017-letnice/titulky

Milé děti, mám velkou radost, že jsme se společně mohli sekávat při nedělních

katechezích. Koronavirová opatření se díky Bohu podařilo rozvolnit a všichni už

můžeme na mši svatou za Pánem Ježíšem do kostela!!! Ahoj a už příště na viděnou v

kostele! Lída

ještě něco málo o škole Duchu svatého

Studna

Muž začal hloubit studnu. Už byl v hloubce 10 metrů a stále

ještě nenarazil na vodu. Kopání vzdal a začal jinde zase od

začátku. Tentokrát kopal 15 metrů hluboko a stále nic, žádné

známky vlhkosti. Našel si nové místo a kopal ještě hlouběji než

dřív. Ale ani tady na vodu nenarazil. Zklamaný a vyčerpaný to

vzdal...

Hloubka všech tří výkopů byla dohromady skoro 50 metrů. Kdyby měl trpělivost a

všechnu sílu, kterou dohromady za tu dobu spotřeboval, věnoval jen hloubení první

studny, kopal ještě kousek, určitě by na vodu narazil.

Lék na nesmrtelnost

Jeden král se hrozně bál ze smrti. Neustále byl připravený na to, že

náhle zemře. Když se mu pak doneslo, že se několika lékařům a

mágům podařilo vyrobit zázračný nápoj prodlužující život, povolal je

ke dvoru, aby měl nápoj nesmrtelnosti stále při ruce.

Jednoho z ministrů velmi trápilo, že král propadl takové bláhovosti,

zvlášť když lékaři a mágové nad ním získávali stále větší moc. Počkal

si na příležitost, kdy měl být králi opět podán tajemný nápoj

nesmrtelnosti. Bleskurychle přiskočil, uchopil pohár a drahocennou tekutinu vypil.

Rozzlobený král ho dal zajmout. Rozkázal, aby byl za svou drzost popraven. Ten ale

zůstal naprosto klidný a řekl: “Ten rozkaz, králi, je úplně zbytečný. Právě jsem se stal

nesmrtelným. Ale jestli přesto umřu, je nápoj podvod a vy mi děkujte, protože jsem

vás osvobodil od bandy podvodníků.” Bystrá odpověď věrnému ministrovi zachránila

život a krále přivedla k rozumu.

Poučení

Jeden z mnoha mudrcových žáků upadl v podezření, že je

zloděj. Ostatní si u mudrce stěžovali. Ten se však tím

problémem nezabýval. Za nějaký čas byl žák při krádeži

skutečně dopaden. Ostatní napjatě čekali, že mudrc

pachatele povolá k odpovědnosti. Ale mudrc zase nic.

Pobouření žáci tedy podali mudrci písemně žádost, aby

zloděje konečně spravedlivě potrestal, jinak že všichni z jeho

školy odejdou. Mudrc si tedy k sobě všechny žáky zavolal: “Vy, kteří jste pobouřeni a

napsali jste mi dlouhou písemnou žádost, jste chytří. Pochopili jste, co je správné a co

není. Klidně odejděte, jestli si myslíte, že už se u mě nic nenaučíte. Nikdo vás nebude

zdržovat. Ale váš ubohý spolužák ani neumí rozlišovat mezi tím, co je správné a co ne.

Kdo jiný ho má poučit, když ne já? Jen odejděte, jeho si však ponechám ve své

blízkosti.” Zloděj se zastyděl, slzy očistily jeho duši a pokora se ukázala v srdcích

pobouřených spolužáků.