Milé děti,

podle židovské tradice ještě tuto neděli trvá Den

zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Osm dní. Jak tento dlouhý

sváteční „den“ prožíváte? Asi nechybí dobroty,

pomlázka, a hlavně radost z naší víry, že Ježíš vstal z

mrtví. Podle naší křesťanské víry vlastně celý svět slaví

Velikonoce. Podobně Vánoce. Najednou se všem hodí,

že se Boží syn stal člověkem, že Boží syn byl ukřižován

a vstal z mrtvých. Svět slaví a vlastně ani pořádně neví co. A učedníci? Jak to oni tenkrát o

Velikonocích chápali? Bylo jim všem a všechno jasné? Chodili s Ježíšem tak dlouho...

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře

zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když

učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já

posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy

odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze

Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme

Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj

prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci

zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“

Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého

boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl:

„Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal

před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem

zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Co všechno se za ten týden událo? Od minule víme, že Marie Magdalena,

Petr a Jan marně hledali Ježíše v hrobě. Kdybychom četli dál, Marie u

hrobu ještě zůstala, plakala a bylo jí Ježíše líto. Měla jej moc ráda. Za

smutek po odsouzeném k smrti hrozil i jí trest smrti. Přesto jej statečně a

vytrvale hledá. A Ježíš se jako první ukazuje právě jí! A učedníci?

Klepou se strachy, zamčeni doma. Ježíš je zavřenými dveřmi přichází

povzbudit: "Pokoj vám!" Ta radost ze společného shledání! I přes

všechny strachy a obavy Ježíš učedníkům svěřuje moc v síle Ducha

svatého odpouštět lidem hříchy. Při Poslední večeři jim dal moc

proměňovat chléb ve své tělo a víno ve svou krev. Nyní přidává

odpouštět hříchy. Kdo má tuto moc dnes? Předává se posloupně od apoštolů vkládáním rukou...

Tenkrát Tomáš s apoštoly nebyl a teď jim nevěří, že Ježíš žije. Chce důkaz a sám se přesvědčit.

Příště mu to Ježíš umožní. Sám ho zavolá, ať si sáhne. Tomáš se stydí, svou chybu přiznává –

Pán můj a Bůh můj - a Ježíši se pokloní. Tomáš to měl jednoduché, mohl si sáhnout, ale co

ostatní, co my? Ježíš myslí i na nás, protože říká:"Blahoslavení, co neviděli a přesto uvěřili!"

Jako se Ježíš po vzkříšení ukazoval ženám, učedníkům a Tomášovi, ukazuje se i nám. Víme a

věříme, že Ježíš je s námi stále, má nás rád, stará se o nás, volá nás. Víra je vidění a vědění

srdcem, ne věda, jako třeba matematika. A jako Tomáš i my můžeme Ježíše prosit, aby se nám

dal ještě víc poznat. Chceme ještě víc věřit. Být spolu opravdoví kamarádi, co se mají

opravdu moc rádi.

On je Pán https://www.youtube.com/watch?v=tSypMgv3c7s

Jsi Bůh, náš Pán https://www.youtube.com/watch?v=e0-dCbK3DEU