Milé děti,
velikonoční doba stále pokračuje, 40 dní do
nanebevstoupení Pána Ježíše je přece jen dlouhá doba. Pak
10 dní do seslání Ducha svatého. Učedníci se bojí, jsou
schovaní a scházejí se jen tajně. Dnes toto přeskočíme a
budeme si povídat, jak se po seslání Ducha svatého z
bojácných učedníků stali stateční a odvážní apoštolové.
Pusťte si film: Skutky apoštolů - Zázraky a perzekuce -
anděl osvobozuje apoštoly Text můžete sledovat v Bibli – Skutky apoštolů kapitola 3-5.
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=F-LZ8y02tTU
Apoštolové už nejsou ustrašení, nezavírají se, ale mají odvahu kázat. Shromažďuje se kolem
nich množství lidí, dávají se pokřtít, dělí se o majetek. Dokonce mají moc ve jménu Ježíše
Krista odpouštět hříchy, uzdravovat nemocné a konat zázraky. Hlavně se schází na
modlitbách a při lámání chleba, jak je to Ježíš naučil při Poslední večeři. Tím jsou stále
společně s Ježíšem. Jen velerada a farizeové jsou nešťastní. Vymýšlejí, jak se jich zbavit. Ale
to už apoštolům nevadí, dokonce jsou rádi, že mohou pro Ježíše a jeho učení něco vytrpět.
Takovou sílu má Duch svatý! Ta proměna!
Co myslíte, děti, k čemu toto pronásledování prvních křesťanů vedlo? Co tím Pán zamýšlel?
Když nešlo kázat v Jeruzalémě, rozprchli se učedníci do vzdálených měst a vesnic. Tím se
křesťanství šířilo dál do světa. Apoštol Petr došel až do Itálie do Říma, Jakub do Španělska
do Santiaga, Tomáš do Indie.
Máme ještě 4 týdny do slavnosti Seslání Ducha svatého. Je dost času, abychom si každý z
nás promýšlel, v čem by jako správný Ježíšův pomocník a apoštol potřeboval posilu Ducha
svatého. O jednotlivých apoštolech se dočtete dál, třeba vám jejich život napoví.
Šimon Petr - syn Jonášův
Apoštol Petr, původním jménem Šimon (papežem cca 30 – 64/67Řím)
byl jeden z dvanácti původních apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Je
považován za prvního papeže.
Petr se narodil v Betsaidě jako syn rybáře Jana nebo Jonáše a jeho
rodné jméno bylo Šimon. Žil u Genezaretského jezera, a se svým
bratrem Ondřejem se živili rybářstvím. Podle legendy se jeho manželka
jmenovala Perpetua a dcera Petronila. Když jednou se svým bratrem
Ondřejem vrhal síť do vody, šel okolo Ježíš a vyzval oba rybáře, aby ho následovali. Bratři
uposlechli a Šimon se od té chvíle stal nejvěrnějším Kristovým učedníkem. Byl svědkem
mnoha jeho činů a zázraků. Právě jeho Ježíš vyvolil, aby se stal prvním z dvanácti apoštolů,
které vybral mezi svými učedníky, aby hlásali evangelium a konali zázraky. Tehdy mu také
dal jméno Petr: Ty jsi Petr, to znamená skála a na této skále postavím svou Církev, a brány
pekla ji nepřemohou. Byl prvním z vyvolených a Ježíš ho přímo jmenoval jako hlavu
budoucí církve, a přestože byl podle evangelií svědkem mnoha zázraků, neubránil se
pochybnostem. Kráčel za Ježíšem po moři a málem se utopil, protože zapochyboval. Když
vojáci Krista zatkli, třikrát ze strachu prohlásil, že ho nezná, přesně, jak mu sám Ježíš
předpověděl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš“.
Když se po seslání Ducha svatého apoštolové rozešli do světa, zůstal Petr po nějaký čas v
Jeruzalémě. Dostal mocvuzdravovat nemocné. Prvním uzdraveným byl muž od narození
chromý, který na chrámových schodech prosil o almužnu. Petr jej vzal za ruku a přikázal
mu: „Vstaň a choď!“ V té chvíli byl muž zdravý, vešel do chrámu, děkoval Bohu. Pro Petra
to byl významný krok k získání autority jako představitele církve. Když judský král Herodes
Agrippa viděl, jak v celé zemi roste počet Kristových příznivců, začal je krutě pronásledovat.
Také Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti. Petrovi se podařilo z vězení uniknout – podle
legendy se v noci před popravou v žaláři zjevil anděl, zázračně rozlomil Petrovy okovy a
vyvedl ho ven. Petr potom odešel do Asie a pak se vrátil do Říma.
Znal se dobře s apoštolem Pavlem. Pavel byl římským občanem, kázal proto Římanům a Petr
jako Žid zase Židům a příslušníkům jiných národů. 1. června roku 64 vypukl v Římě velký
požár. Jak už je v takových případech bývá, hledal se viník a císař Nero obvinil křesťany.
Bylo zahájeno široké pronásledování křesťanů. Mnoho jich bylo ukřižováno na břehu Tibery.
Věřící prosili Petra, aby se schoval do bezpečí. Podle legendy se vydal na cestu, aby unikl
pronásledování. jakmile vyšel z brány, spatřil proti sobě kráčet Ježíše. Zeptal se ho: „Quo
vadis, Domine?“ (Pane, kam kráčíš?) Ježíš mu odpověděl, že jde do města, aby byl
ukřižován podruhé. Petr se zastyděl a vrátil se.
Později byl v Římě zajat a odsouzen k smrti ukřižováním. Protože se však nepovažoval za
hodna zemřít stejným způsobem jako jeho Pán, požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Jeho
následovníci ho v noci sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. O 30 let později tam
Anaklét dal postavit malou kapli a dnes tam stojí Svatopetrská bazilika.
Ondřej
nazývaný „První povolaný“ byl bratr sv. Petra. Narodil se v
Betsaidě na břehu Galilejského jezera. Byl učedníkem Jana
Křtitele. Když poznal Ježíše, přivedl k němu i svého
mladšího bratra Šimona Petra a stal se jedním z prvních
Ježíšových učedníků a mohl být u některých výjimečných
událostí. Ondřej je apoštol křesťanství v Malé Asii a u
Černého moře až k řece Volze. Podle legendy byl ukřižován
ve městě Patras na kříži ve tvaru písmene X -
svatoondřejský kříž.
Bartoloměj
Jméno Bartoloměj je určitě podle otce - syn Talmajův. Jeho otec
Tolomaj byl ze vznešeného rodu. Jméno Bartoloměj bývá tradičně
ztotožňováno se jménem Nathanael, což znamená "Bůh dal".
Podle legendy působil v královské rodině šírvánšáhů. Arménský
král Polimeus měl dceru, která byla tak zuřivá, že musela být
spoutána řetězy. Bartoloměj, jakmile o tom uslyšel, vešel ke králi a
slíbil mu, že ve jménu Ježíše Krista jeho dceru uzdraví, jestliže on
příjme křesťanskou víru. Král ochotně svolil. Bartoloměj se nad
posedlou dívkou pomodlil a zbavil jí zlého ducha. Tento zázrak
způsobil veliké podivení, a král i celý jeho dvůr i obyvatelé dvanácti měst uvěřili v Ježíše
Krista. Tím však Bartoloměj proti sobě popudil pohanské kněze, kteří na něj poštvali králova
bratra Astyagese, zarytého pohana, který ho úkladně zajal, uvěznil a krutě mučil. Údajně se
tak stalo ve městě Deerbent na břehu Kaspického moře. Bartoloměj byl odsouzen k tzv.
perskému trestu smrti. Nejprve byl stažen z kůže a pak ukřižován hlavou dolů.
Jakub Starší
Syn Zebedea a Salome, bratr apoštola Jana; rybář, který žil v Betsaidě,
Kafarnaum a v Jeruzalémě. Kázal v Jeruzalémě a v Judei a byl sťat
Herodem v r. 44. Byl členem užšího kruhu apoštolů-proroků (tzv.
"kruhu Q" - někteří učedníci tak byli nazváni proto, že jim byla udělena
zvláštní privilegia). Nový Zákon nám toho o Jakubovi starším
prozrazuje jen velmi málo. Jeho jméno se nikdy nevyskytuje odděleně
od jeho bratra, Jana. Byli neoddělitelným párem.
Sv. Jakub Mladší (menší)
Žil v 1. století. Sám Ježíš ho povolal za apoštola. Jakub byl
pravděpodobně jeho bratrancem, v Písmu je nazýván "bratr
Páně". Jakubova matka byla Marie Kleofášova, sestra nebo
blízká příbuzná Panny Marie, a jeho otec Alfeus (Kleofáš). Měl
bratra Judu Tadeáše. Byl prý vzhledem podobný Pánu Ježíši. Po
seslání Ducha svatého se stal Jakub prvním biskupem v nové
jeruzalémské církvi. Všichni si ho velmi vážili a nazývali ho
"Jakub spravedlivý". Jen farizeové a zákoníci ho nenáviděli.
Roku 62 Jakuba obžalovali, že prý ruší mír a svádí lid. Vyzvali
ho, aby v chrámě odrazoval lidi od víry v Ježíše Krista a veřejně
tak prohlásil křesťanskou víru za nepravou. Jakub však udělal
pravý opak a mnozí lidé uvěřili, když statečně vyznal: "Ptáte se
mě na Ježíše? Je to ten, kdo sedí na pravici moci Boží a přijde
opět v oblacích nebeských." Nepřátelé se ho proto rychle chopili
a shodili ho z chrámové hradby. Dole se na něj vrhli s kameny a
kyji. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Někdo z davu vykřikl: "Přestaňte, vždyť
on se za vás modlí k Bohu!" Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě
a udeřil s ním Jakuba do hlavy tak prudce, že ho usmrtil.
O svatém Jakubovi vzniklo mnoho legend. Prý trávil tolik času na modlitbách, že se mu
zvětšila kolena a měl nohy podobné nohám velblouda.
Svatý Pavel nazývá Jakuba spolu s Petrem a Janem "sloupy církve". Několikrát ho navštívil
v Jeruzalémě a žádal ho o radu. Svatému Jakubovi se připisuje List svatého Jakuba.
Jan (Evangelista)
Jan Evangelista, apoštol a evangelista († asi 100) „Bůh je
milosrdný“. Často nazýván "Janem od Latinské brány" je
považován za autora čtvrtého evangelia. Je považován za
nejmoudřejšího křesťana. Učedník, kterého Ježíš nejvíce
miloval. Apoštol Pavel jednou nazval Jana spolu s Petrem a
Jakubem "sloupy církve“. Je jediným apoštolem, který
nezemřel mučednickou smrtí.
Juda Tadeáš
Juda Tadeáš byl jedním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista.
Podle starobylého podání působil společně s apoštolem Šimonem 13 let v
Arménii a v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt.
Byli oba zavražděni mágy. Svatý Juda byl usmrcen kyjem, nebo sekerou.
Matouš (evangelista)
Matouš Evangelista („dar Boží“) byl apoštol a autor
Evangelia podle Matouše. Jeho otec se údajně jmenoval
Alfeus, což by mohlo znamenat, že byl bratrem apoštola
Jakuba. V bibli je zmiňován jako celník neboli výběrčí daní
a nazývají ho Levi. Je možné, že se nejdřív skutečně
jmenoval Levi a jméno Matouš přijal až v pozdějším věku.
Poté, co byl přijat mezi Kristovy učedníky, uspořádal pro ně
velkou hostinu. Evangelium podle Matouše dle legendy
nadiktoval anděl dlouhou dobu po Kristově smrti, a to v
Etiopii, kam odešel, a kde byl zabit.
Filip
Podle legendy šel svatý Filip nejdříve kázat evangelium do Skythie, kde strávil dvacet let.
Pak ho pohané nutili, aby obětoval jejich bohu Martovi. Veleknězův syn už začal připravovat
oheň pro oběť. Najednou se vynořil pod modlou velký drak a zabil ho. Drak zabil i dva
pohanské kněze, jejichž sluhové drželi Filipa v železech. Všichni
lidé, na něž drak dýchl, onemocněli. Tu svatý Filip řekl:
„Poslechněte mě: rozbijte tuto modlu a postavte na jejím místě kříž
Ježíše Krista a potom, co ho budete všichni uctívat, vaši mrtví
povstanou a nemocní se uzdraví. Ale musíte to udělat úplně
všichni.“ Nemocní mu odpověděli: „Jestli je to možné, tak my to
radostně uděláme.“ Filip poručil drakovi, aby odešel do pouště a
více neškodil. Drak ho poslechl a už se nikdy neobjevil. Ihned
potom Filip vzkřísil mrtvé a uzdravil nemocné, pokřtil je, a ještě
rok u nich pobyl.
Potom odešel do Hieropole ve Frýgii, kde zničil kacířství
Hebronitů. Podle legendy, když mu bylo 87 let byl zajat pohany,
bičován, přibit na kříž a ještě ukamenován.
Šimon
Podobně jako několik dalších apoštolů se i svatý Šimon vytrácí z
Jeruzaléma po Seslání Ducha svatého. Podle starobylého podání
působil společně s apoštolem Judou Tadeášem 13 let v Arménii a
v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt.
Šimon byl podle podání ukřižován a na kříži rozřezán pilou.
Právě proto bývá pila nejčastěji zobrazovaným atributem svatého
Šimona.
Tomáš
Žil v 1. století a jinak mu říkali také Didymos, neboli Dvojče. Původním povoláním byl
rybář.
Když Ježíš dostal vzkaz, že jeho přítel Lazar zemřel, chtěl se vrátit do Judska, kde ho
nedávno málem ukamenovali. Všichni apoštolové
se báli, jediný Tomáš statečně řekl :"Pojďme i my,
abychom zemřeli spolu s ním!"
Nejslavnější zmínka v Bibli o Tomášovi se váže k
tomu, co se stalo po Kristově zmrtvýchvstání. Ježíš
se ukázal učedníkům za zavřenými dveřmi, ale
Tomáš s nimi zrovna nebyl. Učedníci mu později
řekli: "Viděli jsme Pána:" Tomáš jim odpověděl
:"Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech
a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do
rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne se učedníci opět sešli, tentokrát i s Tomášem, a ač
byly dveře zavřeny, Ježíš opět přišel mezi ně. Ukázal Tomášovi své rány a vyzval ho, ať do
nich vloží prst a svou ruku. Řekl mu také:" Nepochybuj a věř!" Tomáš padl na kolena a
odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří
neviděli a uvěřili." (Jan 20, 19-29)
Po Kristově Nanebevstoupení působil jako misionář v Persii a Indii. Setkal se zde prý se
Třemi králi a pokřtil je.
Podle apokryfů byl Tomáš povolán do Indie jako stavitel. Měl indickému králi Gundapharovi
postavit palác, ale peníze, které na stavbu dostal, rozdal chudým a král se díky tomu obrátil.
Později dal Tomáš v Kalamině, dnešním Mailapuru, roztavit bronzovou sochu slunečního
boha a rozlícený velekněz ho za to probodl kopím. Nedaleko Mailapuru je tzv. "Velká
Tomášova hora", u níž stojí kostel Sv. Tomáše. Na oltáři je tam kamenný Tomášův kříž s
nápisem ze 7. století o jeho kázání a mučednictví. Věřící na západním pobřeží Indie si říkají
na jeho památku "křesťané svatého Tomáše" a 3. července, den přenesení jeho ostatků do
Edessy, slaví jako jemu zasvěcený svátek. Dnes se nachází největší část ostatků sv. Tomáše v
Ortoně ve střední Itálii.
Jidáš Iškariotský, když zjistil, jak hrozného činu a zrady se dopustil, oběsil se. Místo něho
byl zvolený Matěj
