Ahoj děti,

zdravím vás po prázdninách po menší pauze a doufám, že se vám daří hezky

postupovat postní cestičkou. Jak jsme si už říkali – není nutné dávat si nějaké těžké úkoly,

ale spíše vytrvat a hlavně nevzdávat to. Není to totiž jen nějaké cvičení, jak se máme

chovat. Chceme Pána Ježíše stále lépe poznávat, více se s ním skamarádit a k tomu je také

potřeba se s ním setkávat (v modlitbě) a až potom může být naše jednání jiné, lepší. Sami

bychom to nezvládli, ale s pomocí Pána Ježíše ano. Chceme , aby Ježíš byl naším přítelem

po celý život, ne jen v postní době. Mluvila jsem o modlitbě, můžeme si ale také něco

přečíst v Bibli a inspirovat se, jak se v různých situacích choval Pán Ježíš.

Připomeňme si, že v postní době se chceme postit hlavně od hříchu, tzn. nedělat ho,

ale na to jsme slabí. Každý člověk někdy nejedná dobře, je ale důležité poznat, že jsem

něco udělal/a špatně, omluvit se a poprosit o odpuštění.

Dnes bych si s vámi ráda připomenula příběh Mojžíše, o kterém už jistě mnozí z

Vás slyšeli. Narodil se v Egyptě, když byl Izrael, národ, ze kterého pocházel, v této zemi v

otroctví. Faraonova krutost neznala mezí a tak jednoho dne vyhlásil, že nově narození

synové Izraele nesmí zůstat naživu. Mojžíš toho byl ale uchráněn a byl vychován ve

faraonově paláci. Sám se ale později dopustil zločinu, který ho donutil utéct až za hranice

Egypta, do midjánské země.

Po dlouhé době zemřel egyptský král. Ale Izraelité nadále úpěli ve své robotě a z ní

vystoupil jejich křik o pomoc k Bohu. Slyšel jejich nářek a rozpomenul se na smlouvu s

Abrahámem, Izákem a Jakubem.

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když vyhnal stádo za step,

přišel k Boží hoře Choreb. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který

šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl:

„Půjdu se podívat na ten zvláštní jev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se Mojžíš

přichází podívat, zavolal z keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh

řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj si opánky z nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda

svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh

Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil:

„Viděl jsem utrpení svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano,

znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl

je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem. Jdi tedy, já

tě posílám k faraonovi, abys můj lid, Izraelity, vyvedl z Egypta.“ Mojžíš řekl Bohu:

„Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl Izraelity z Egypta?“ Bůh mu odpověděl: „Já

budu s tebou a toto ti bude znamením, že tě posílám: Až vyvedeš lid z Egypta, budete

sloužit Bohu na této hoře.“ (podle knihy Rodinná Bible).

Pán Bůh tedy po hříchu Mojžíše neodsuzuje, naopak – dává mu důležitý úkol: vyvést

izraelský lid z Egyptského zajetí.

V několikasměrce si můžete připomenout, jaké rány seslal Bůh na Egypťany, když

faraon nechtěl Izraelity pustit ze zajetí. Vyjde vám název svátku, kdy si Židé připomínají

vyjití z Egypta a který znamená Hod beránka. A také zkusit doplnit text, který příběh

Mojžíše shrnuje (kdybyste všechno nevěděli, podívejte se do knížky Bůh mluví ke svým

dětem). Nakonec si můžete vybarvit obrázek Hořícího keře.