9. setkání – 10. 11. 2020, on-line
Svatý Martin
Milé děti,
nevím, jak vám, ale mně ten poslední týden móooooc rychle utekl a už je zase čas napsat vám
dopis! To dělám moc ráda, přemýšlím, že jsme si toho společně řekli už docela dost – vyprávěli
jsme si o stvoření světa a o o tom, jak se to všechno krásné prvním hříchem pokazilo! Povídali jsme
si také o velké potopě a jak se během ní Noe a jeho rodina zachránili díky důvěře v Pána Boha.
Dalším velkým tématem byla modlitba a různé způsoby, jak se můžeme modlit.
No a v minulém dopisu jsem vám psala o období zvaném „Dušičky“ – pamatujete si, jaké svátky
tím myslíme? Je to SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – připomínáme si všechny, kdo se radují s
Bohem v nebi. Nikdo se svatý nenarodí, ale postupně se jím stává, když se rozhodne Bohu věřit a
žít svůj život podle Božích přikázání. Třeba jako vaši křestní patroni. Při druhém svátku
vzpomínáme na VŠECHNY ZEMŘELÉ, chodíme ke hrobům na hřbitovy zapalovat svíčky a
modlíme se za to, aby Bůh přijal všechny zemřelé právě do svého království v nebi!
Dneska bych vám chtěla vyprávět příběh také o jednom světci, jmenuje se svatý Martin a
svátek slaví 11. listopadu, což připadá na středu tohoto listopadového týdne. Příběh tohoto světce
mám moc ráda a každý rok si ho se svými dětmi opakuji. Často k tomu využijeme knížku „Čekání
na Vánoce“ od spisovatelky a ilustrátorky (kdo ví, co tohle slovo znamená???) A. Popprové.
Doufám, že se vám bude líbit jako mě!
NA SVATÉHO MARTINA...
Ukusovala jsem ze svého měkkého rohlíčku s mákem. Už mi bylo jasné, co maminka celé odpoledne
v kuchyni vyráběla. Prozradila nám, že to jsou svatomartinské rohlíky a že se prý vždycky na tento
den pekly.
"To je tedy prima zvyk," řekl Jenda a pochutnával si na svém rohlíku. Vítr fičel a jen tak tak se nám
podařilo rozsvítit všechny lampiony.
Tatínek si také pochvaloval rohlíky, ale trochu si posteskl, že by neuškodila ani svatomartinská
husa, která se kdysi při té příležitosti pekla... když už jsme prý u těch tradic!
Dodal také, že se není co divit, že je taková zima. Vždyť ne nadarmo se říká, že má svatý Martin
přijet na bílém koni!
"Na jakém bílém koni?" ptali jsme se tatínka jeden přes druhého. Ten se usmál a navrhl: "Víte co,
děti, abychom tu nezmrzli, vyrazíme radši na cestu. A já vám budu vyprávět, jak to s tím Martinem
a jeho koněm bylo."
A tak jsme šli a tatínek se pustil do vyprávění:
Tak co tomu příběhu děti říkáte? Také byste chtěli být tak stateční a přitom skromní a laskaví jako
byl svatý Martin? Já rozhodně ano!
Svátek svatého Martina je další z podzimních slavností, která je spojená se světlem, kterým se lidé
snaží aspoň trochu rozsvítit podzimní období, kdy se dříve stmívá a později rozednívá. Světla, která
prozařují tmu, nás teď vlastně budou provázet až do Vánoc. Těšíte se?
Tomu, kdo rád vybarvuje nebo hledá inspiraci k modlitbě, posílám další z podzimních modlitbiček
– tentokrát dík za svatého Martina!
Ahoj děti zase za týden! Jana