Květná neděle B
Mk 15,1-39 (zkrácené)
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal
zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř
dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu
rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali
pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí
po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se
mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho
šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény,
který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a
Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo,
kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali
mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na
kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo
má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho
provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali
dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo
přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a
říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase
vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu
mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným
pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať
nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti,
kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala
tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš
mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu:
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli
někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden
z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl
a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho
Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl
naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak
vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“