5. nedělě postní B

Jan 12,20-33

Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby

se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří

pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské

Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli

Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak

šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla

hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen,

pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a

neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese

hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo

však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho

pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě

následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.

Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je

moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď

mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel.

Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe:

„Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a

uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu

promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se

neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud

nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa

vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu

všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou

smrtí zemře.

Jsem odvážný a statečný, umím pro druhé udělat i

něco,

co se mi nechce, z čeho mám strach?

Nebojím se bolesti?

Jsem odvážný,

nebojím se bolesti