2. neděle postní B

Mk 9,2-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou

horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě

zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se

jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a

řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři

stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž,

co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z

oblaku se ozval hlas:

„To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“

Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom

samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby

nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka

nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou,

co to znamená „vstát z mrtvých“.

Věřím, že Bůh mě miluje stejně, jako svého syna Ježíše?

Snažím se být dobrý a podobat se mu?

Bůh mě má rád

stejně jako svého

syna Ježíše.

Chci se mu co nejvíce

podobat.