Adventní zamyšlení
Vložit příspěvek:
Autor: čistič kanálů | Datum: 2006-12-16 17:25:57
Bůh si vybral mladou ženu a narodil se jako dítě, aby všem, chytrým i hloupým, dal jasnou -„Sumu Maxima“- pevný bod vesmíru. Na jednu stranu nám On sám ukázal, jak by podle Něj měl vypadat ideální člověk, na druhou stranu nás uklidňuje, že nikdo nemůže být dokonalejší a lepší. Tedy, že budeme-li se „ideálně“ snažit, následovat jeho příkladu, můžeme se méně, či více „jen“ přiblížit. A budeme-li mít tak mocnou víru a lásku, dokonce vyrovnat se jeho příkladu. A to ještě jen s podmínkou, kterou nazývá Milostí Otce. Že pokud člověk chce žít smysluplně, musí přijmout jeho Slovo, aby v něm působilo. Sám sebe nazval synem člověka, což se dá chápat snad i tak, že člověk, který žije bez něj, je jiným tvorem než člověk, který ho přijímá . Je opravdu Pravdou, Světlem, duševní potravou, pramenem života, jenž nasytí „vnitřní“ hlad člověka tak, že už nebude hladovět ani žíznit? Stvořil snad člověka obrazně jako květ, který může dojít svého plného růstu a zrání, řekněme „uskutečnění“, jen tehdy, pokud přijme pyl Jeho Slova? Je jisté, že zná člověka dokonale. Jeho jasnozřivost a především zázraky, které si těžko mohl někdo vymyslet, jsou demonstrací všemohoucnosti Stvořitele. Dnes by bylo na místě poznamenat : I důkazem Stvořitele. Chce, abychom se nebáli smrti, ale toho, že podlehneme zdání pravdivosti všelijakých svůdných lží, které mohou zmrzačit, dokonce zničit naši schopnost vnitřně růst a žít. A že takoví mohou býti i mezi těmi, kteří ho budou uznávat za svého pána. Dává nám vlastně jenom jedinou jistotu, kterou nazývá víra. Naštěstí ne abstraktní a zakazující jakékoliv konkretizování a zpodobování. Ale Jasnou. . Tedy v Něho samého - Ježíše z Nazaretu. Branou života, otevřenou každému člověku. Všechna náboženství před ním, sloužila k výchově a přípravě lidí k tomuto svrchovanému aktu Stvořitele vesmíru.. Víra v abstraktního boha - tak nutná u jiných náboženství - dává jejím vykladačům takřka neomezený prostor k jejich fantazijním projekcím a fikcím. Nikoli, že by se mýlili. Pravd o nepostižitelném a neuchopitelném může být jistě víc, než je lidí na Zemi. Bůh ale překvapí každou lidskou fantazii. Až svým vlastním příkladem - Bůh sám , teprve prakticky umožnil člověku plnit nejzákladnější příkaz - „Miluj mne“ - jak jinak -bezpodmínečně, absolutně.. Ukázal, co chce - a ukázal to .. absolutně. Je otázkou, jestli nám to ulehčil. Sice mu už nemusíme předkládat to, co máme v lednici, ale je přeci jenom iluzivnější, promiňte, “lehčí“, milovat „abstraktně neznámého a nepředstavitelného Boha“ než konkrétní, ještě k tomu „lidskou“osobu - Ježíše Galilejského - a to bez možnosti výběru. Není tedy pravdou, že by nás Stvořitel nechal zcela na holičkách, napospas našim fantazijním představám a virtuálním teoriím, zmatené uprostřed zdánlivě nesmyslného chaosu.. Co může být lepší, přesnější, výstižnější, pochopitelnější a nejméně zneužitelné (oblíbené slovo dneška) než názorný příklad. Sám přišel v těle člověka, byť se zcela absolutními nároky, aby vyjevil pravé hodnoty a smysl toho, co stvořil. Tak, aby to bylo srozumitelné a jasné všem.Včera i zítra. Nadaným i méně bystrým. Jeho soud vlastně není soudem v lidském měřítku. Je v tom, že kdo ho přijímá, dostává se mu milosti skutečného života a vývoje. Autorizovaného návodu s interaktivní nápovědou k poznávání Hodnot a Smyslu jeho pozemské existence. A ten, který jím pohrdne a nepřijímá jeho Slovo milosti, je zkrátka ponechán planému dožití svého pozemského pachtění. Chce jen jedno, aby Jeho Zvěst byla oznamována, sdělována, zkrátka zpřístupněna k seznámení každému člověku na Zemi. Nic víc -čtete dobře- nic víc. Tedy to jediné, chcete-li, je zneužitelné k násilí. Tedy proti těm, kteří brání „svobodě projevu“, jak by se dnes řeklo. Do příchodu Mesiáše se jen mluvilo o Lásce boží, milosrdenství, moci brát a dávat život, odpouštět hříchy. Do té doby se Bůh zjevoval jako kejklíř v hořícím keři nebo hřmícím oblaku, aby udělal dojem na ty, které si vyvolil za své nástroje k přípravám svého pozemského výsadku. Demonstroval trestající moc nad Sodomou a Gomorou. Jedněm zemi bral a druhým ji dával. Co si mohli myslet Izákovi potomci, když slyšeli, jak žádal Abrahama o oběť nejtěžší. Mohl vůbec někdo jen tušit, co tím Bůh Stvořitel tehdy naznačil? Kdo říká, že Bůh někomu něco slíbil, mýlí se. Bůh není schopen „slibovat“. Vše, co řekl, se stalo, děje a stane se. Sám je Pravda, navíc věčná. Bůh říká, sděluje, oznamuje. K tomu má Své lidské doručovatele, chcete-li, proroky. Že zpravidla nevyhovují představám těch, ke kterým jsou posláni? A proč by je posílal k těm, kteří Mu rozumí? Jako by Bůh téměř nikdy nic neudělal podle představ a očekávání těch, kteří žijí ve svých výkladech a představách. Jako by měl neodolatelnou zálibu v překvapení. Do příchodu Jeho Syna - jeho nejmilejšího jeho samého - v lidském těle - se lidé mohli domnívat a doufat, že smyslem jejich existence je „ mít se dobře“. Každé náboženství, kterému se dá připojit k názvu koncovka -ismus, říká vlastně jediné: Budeš li dělat to, co je předepsáno -budeš se mít dobře. A každé náboženství obsahuje oběť- vzdání se něčeho, darování a odevzdání většinou toho pro člověka nejcennějšího. A nezbytného, právě pro onen pocit mít se dobře. Mít štěstí.
Proč!? Není v tom rozpor? Můžem se divit těm, co chápou Boha jako obchod? Něco za něco? Jako když chci jezdit novým autem, musím platit leasing? I dnešní, inteligentní člověk přece ví, že nic není zadarmo. I dnešní nejrozšířenější náboženství - reklamní konzumismus - funguje stejně. Zaplať, a budeš šťastný a úspěšný! Pro nevědomého člověka byl a je symbol Boha vždy spíš symbolem nelítostného mrhače životů než lásky a milosti. Neslučitelný s jejich představou dobra a jejich lásky. Do příchodu Krále lidských duší si lidé oprávněně mohli myslet, že není nic lepšího a že to stačí. A můžou mít pocit, že tomu rozumí a že to funguje. Tržně. Ale oběť není platbou, je zástupným darem. Darem vyjadřujícím velikost, hodnotu lásky. Copak nedáváte tomu, komu chcete ukázat, jak moc ho máte rádi, dárky? Promiňte - dary? A promiňte mi ještě jedno upřesnění: Dary zástupné za lásku? Tedy - za sebe? Dříve, než se Bůh osobně ujal vyučování, dohlížel a pečoval po celá tisíciletí o nejnadanější a vybranou třídu žáků, vydával kamenné slabikáře, snažil se je co nejlépe připravit a docela tvrdým drilem - přímo vtlouct do hlavy základy své logiky. Aby byli co nejlépe připraveni na přenášku samotného Mistra završující jejich vzdělání. A jak ohlásil, přišel. Doplnil neznámé, upřesnil hodnoty, ukázal nedostatky, opravil omyly, uvedl příklady, dokázal pravdivost ... zkrátka osvětlil, objasnil. Jestli je Evangelium jako jediná - „Suma Maxima“- osobně autorizovaná svrchovaným Bohem, stvořitelem viditelného i neviditelného, zneužitelná? Samozřejmě. Jako vše. Jistě a zcela do té doby, dokud do něj sami ani nenahlédnete a alespoň něčemu, vy sami, neporozumíte. Co je ale jisté, že je to pro každou lidskou existenci, jediná povinná literatura. Nikoli jen doporučená. Myslíte, že hodně záleží na tom, jak se věci presentují, zabalují -prodávají. Budiž. Je ale úplně jedno, jak Vám a kdo Evangelium, promiňte, „doručuje“. Jestli Vám vadí, že Váš pošťák je nevkusně tlustý a páchne, klidně mu řekněte, ať zhubne a vyleští si boty. Ale to, co Vám přináší, není jeho, ani od něho. Evangelium je zneužitelné asi tak jako slabikář v mateřské školce, jako násobilka v první třídě. „Věř, nepochybuj! Slyš: Já jsem Pravda, cesta a život.“ Nikoli že by nám zakazoval pochybovat o nás samých. Naopak. To velmi doporučuje. Což už samo o sobě dnešního naivně sebevědomého občana, s vysoce pěstovaným právním a morálním povědomím, bedlivě udržovaného v mediální negramotnosti, živeného relativismem a „objektivním“zpravodajstvím, musí přivést k nepříčetnosti. A ještě k tomu ten nelogický, nestravitelný příkaz ke kastraci násilí: Oplať zlé dobrem a modli se za nepřátele! Ježíš nás vyzývá k „nelidské“ statečnosti, odvaze, opravdovosti, přímosti. Chce, abychom mu sami dali, „jen to“, co je opravdu jen naše. Nezástupně - Sebe.. Jako On - nám. Tak takhle si Bůh představuje Lásku. Oběť ega. Sebevraždu za živa. A ještě k tomu - se nemáme bát. Prý je to báječné. Žít pro ostatní, ne pro sebe. Tak co. Kdo mi řekne, že to nic není. Jenom neznalá a nešťastně vyvinutá osobnost může tvrdit, že jsou Slova Evangelia dobrá leda tak pro méně zdatného. Naopak. Jen pro hrdiny. Skutečné borce. Nic pro slabochy. Není divu, že se kdekdo neudrží smíchy při pohledu na „přejemnělého křesťana“.. Z morku kosti vším ať je, jen ne- Pro Boží rány: „fajnovým outlocitným měkkouškem“. Ať stojí aspoň rovně! Na koho chce dělat dojem, v kom budit lítost! Právem není nic směšnějšího. Jiná náboženství jsou člověku mnohem příjemnější a stravitelnější. Rozdíl není jen v rozpětí a dynamice. Mezi Křesťanstvím a předcházejícími (Judaismus), nebo odvozenými (Islamismus) či Budhismem je asi takový rozdíl jako mezi autem, motorkou, loďkou a nenápadnou kosmickou lodí mimozemšťanů. A není pravda, že v Ježíšově příkladu je obsažena neúcta k přírodě. Naopak. To namyšlení lidé si vykládají omezeně vše, jak se jim co hodí. Je to jen důkaz toho, že v nich zatím není patrně rozvinuté boží království. Judaisté dokonce považují některé Jeho přirovnání a výroky za důkaz přílišné sounáležitosti s přírodou, a tedy důkaz jeho lidské - nikoli božské podstaty. Judaismus obsahuje velmi uživatelský přístup nejen k přírodě, ale i k tzv. “pronárodům“, o zvířatech nemluvě.
Jednoduché se asi může zdát odpuštění. Toho Křesťané asi opravdu zneužívají. Ale ruku na srdce, je to jediné východisko. Pro všechny. Nikdo by nemohl obstát před zkouškou ryzosti. Bez milosti. Jsou to všechno „nesnesitelně lehké výrazy“, pro absolutní, nedělitelné hodnoty, které člověk může jen objevovat, ne určovat. Přehodnocovat se může zboží na krámě. Když ho někdo koupí, proč ne. Do jaké míry se lidé vyznají v absolutních hodnotách, natolik je jejich společnost vyspělá, životaschopná. Je prokazatelným jevem, že se ztrátou povědomí a vnímání těchto hodnot se společnosti, impéria, civilizace, kultury, režimy, nebo jak chcete, rozpadají a zanikají.. Jako by nikdo z občanů této společnosti nevěděl, že to, v čem žije a co tak pyšně nazývá euroatlantickou civilizací, vzniklo z vnitřního zápasu mnoha generací i jeho předků a obětí. Ne hned a ne náhodou, ale působením kvasu Evangelia. Že je plodem Boží milosti. Že mapa tzv. bohatého, vyspělého, demokratického světa je mapou evangelizovaných národů Evropy. Naše euroatlantická vyspělost není ničím bez víry v Krista. Možná snad haldou odpadu se slídícími smečkami ukňučených hyen.
Modleme se za to, aby dětská tvář byla zřetelným a srozumitelným obrazem největšího a nejdůležitějšího aktu Boží milosti, kterou kdy lidem celé Země projevil. Aby každého člověka na Zemi zasáhla záře bohatství Lásky. Aby se zachvělo každé ego, byť jen z odlesku královské koruny Jeho Díla. Chválen buď všemi lidmi vykupitel našich duší. Raduje se celé stvoření, že v betlémské stáji přišlo na svět děťátko. Celý vesmír, se tetelí radostí a chválí Stvořitele. Neboť temně modrou Zemi ozářil svým vlastním ryzím zlatem. Dává nám všem pod stromeček Sebe. Jako bezbranné, heboučké, jeho čistotou vonící miminko. Otci nejmilejší, jasnou naději nového života. Darujme, také my, o Vánocích, v čas slavení štědrosti vskutku božské, sami sebe.
„ A - díky Ježíškovi, máš Vánoce každý den! Díky Němu víš, kdo jsi!“